[Povídka] Star Wars Poslední rytíř: Díl 3 Chandrila

 Hyperprostor někde mezi Corusantem a Chandrilou, 19 BBY

   Letím hyperprostorem, konečně jsem si oddechl. Abych si udělal pohodlí, sundal jsem si brašnu a položil ji vedle sebe, pak jsem se podíval na displej se zprávami od astromecha.

   Ptal se co se děje, kdo jsem a tak podobně. Nevěděl jsem co říct, je to jen droid a droidí loajalita je jasně daná programem. Tak jsem mu řekl: „Proč bych ti měl věřit?“

[Povídka] Star Wars Poslední rytíř: 2. díl Zachránit si svůj vlastní život!

Coruscant, hotel Hvězdný Coruscant, 19 BBY

   Celý zdrcený jsem speedrem doletěl k hotelu, který jsem znal a byl co nejdál od Chrámu Jediů. Na parkovišti nikdo nebyl a já si zatím pomocí Síly dokázal vyléčit zranění na noze. Když jsem už byl v pohodě, šel jsem rovnou k recepci. Pronajal jsem si nějaký průměrný byt s připojením na HoloNet. Ještě mám dost kreditů, abych tu pár dní přežil.

   Okamžitě jsem jakmile jsem došel do bytu, tak jsem uložil brašnu do skříně a sedl jsem k HoloNetu a snažil se najít nějakou zprávu o útoku na Chrám Jediů. Nic. Vzdechl jsem, vypnul všechnu elektroniku co jsem měl v bytě a začal meditovat. 

[Povídka] Star Wars Poslední rytíř: Díl 1 Útěk

   Jsem Dacob Trevolt, rytíř Jedi a bývalý archivář Archivu Řádu Jedi při Chrámu Jediů. No o tom prvním se dá diskutovat...

Coruscant, Chrám Jediů, 19 BBY

   Kráčím chodbou Jedijského chrámu, mířím do archivu. Už delší dobou mě trápí předtuchy katastrofy. V archivu by snad mohl být nějaký holocron nebo datacron, který mi odpoví na mé otázky, které mi Síla vnuká.

[Povídka] Star Wars Na dvě strany: Díl 5: Starý začátek nového konce

   „Ehm, kde to jsem?“ Byl jsem zavřený v nějaké cele, se stolem k němuž jsem byl připoután. Pořád jsem měl na sobě stormtroperskou zbroj avšak helma chyběla. Snažil jsem si vzpomenout co se stalo. Jo už vím. Snažil jsem se utéct Thrawnovým vojákům.

   „Ach jo“, říkal jsem si sobě, „Fry je mrtvý, povstalci zpátky v cele a údaje znovu v rukou Impéria“. „Nic jsem nedokázal, mise ztroskotala a já...“

   Najednou se otevřeli dveře cely a v nich stál velkoadmirál Thrawn doprovázen dvěma Death troopery. 

Tma

Tma. Nič nevidím. Iba tmu. Ani nemám pojem o čase. Môžem tu byť deň, dva, ale možno aj týždeň. Sedím tu ako nejaký chudák. Schovávam sa pred niečím, čomu som veril. Zradili nás. Zničili ná... Zvuk. Človek. Sú tu. Idú si pre mňa. Nedýchaj! Nedýchaj! Nedýchaj! Kroky znejú ako veľké podpätky na kovovej podlahe. Som plný strachu a bezmyseľných nápadov. Počkať! Kroky sa vzďaľujú. Fúú. Už mi asi začína preskakovať. Myslím na posledné dni. Čo sa stalo??? Už viem... Zradili nás. Naši vlastný. Pred sto rokmi kloni zradili jediov, teraz vojaci nás. Zvrhli nás. Zabili mi brata... Ben. Ach Ben, mal som ťa rád. Kroky. Prichádzajú znova, ale je ich viac. Mieria sem. Schoval som sa. Prechádzam vedľa nich. Je to tu tesné! Neviem sa hýbať. Len nech nespadne kameň, nech nespad... Do prdele! Kamienok sa zošmykol a s rachotom dopadol na zem. Mieria na mňa zbrane a ich svetlá. -To je on! - zakričal jeden z vojakov v bielej zbroji. Opatrne siaham po meči na páse, a nenápadne ho vyťahujem. -Vzdávam sa. - povedal som. Nezložili zbrane a asi sa na to ani nechystali. Podišli ku mne dvaja vojaci s putami v rukách. -Ruky napred! - zakričal mi do tváre. Švihom som mečom, svetlo zablyšťalo v tmavej jaskyni a obidvaja rozrezaní dopadli na zem. -Pozor! - kričal asi ich veliteľ. Skočil som dopredu a oháňal sa mečom ako nikdy predtým. Traja padli hneď. Narátal som ich ešte sedem. Celý tucet, zaujímavé. Jeden vytiahol elektromagnetický obušok a otočil sa na mňa. Vybehol a ja som jeho výpad zablokoval. Au! Dostal som strelu blasterom rovno do ramena. Našťastie super nebol až tak zdatný a podarilo sa mi ho rozpoliť. Ostávali štyria. Pomocou sily som rozdrtil troch a štvrtý na mňa vybehol. Bol to ich veliteľ. Načiahol sa pre elektromagnetický obušok, no ja som bol rýchlejší a odsekol mu ruku. S krikom padol na zem. -Kto si? - zaškrípal s bolesťou. -Jade Skywalker. - odvrkol som, - a toto je za môjho brata! - Zelený svetelný meč ním prešiel ako horúci nôž maslom. Vykročil som z jaskyne...

Star Wars: Cesta na vrchol část 5.

  Vzbudil jsem se druhý den ráno. Opět přesně na čas. Zvedl jsem se. oblékl uniformu a šel na snídani. V jídelně už byla většina ze studentů. Sedl jsem si i s jídlem na volné místo a začal jsem jíst. Jedl jsem vždy na místě ze kterého jsem mohl pozorovat krásy vesmírných hlubin. A ani tam jsem se nezměnil. Vedle mě sedlo pár chlapců z dalších tříd. ,,Slyšeli jste to taky?",,Jo je údajně ta nejtvrdší a nejlepší ze třídy." Odchytil jsem něco z jejich rozhovoru. ,,.a.a.prý je to dcera admirála." ,,Kecy!"

Deník vojíka Abc123 (část 3)

Když k nám droidi přišli zjistili jsme že je jich opravdu hodně začnou pálit, ale po chvíli střelby cítíme že do základny se začalo střílet z venátorů a základna se naklání a pomalu padá k zemi droidy jsme na chvíli přestali řešit a poté co jsme se rozkoukali tak jsme zjistili že padáme na planetu Jakku (v té době ještě zalesněná a zavodněná) nad kterou byla základna. Těsně před nárazem jsem zjistil že mě hrozně bolí pravá ruka. Najednou mě něco probudilo byl to asi menší výbuch. Podíval jsem se kolem sebe a vidím že i ostatní kloni se začali probouzet. Probudilo se nás jen pár zbylí kloni byli buď mrtví nebo těsně před umřením. A já jsem k tomu měl střelenou pravou ruku takže dnes bez pravé ruky. Droidi byli fuč a Pro nás bylo velmi obtížné se dostat z napůlzabořené základny do hlíny ven po asi půl hodině jsme se ven dostali. Byli jsme čtyři Uprostřed pustého lesa beze zbraní bez jídla a bez komlinků. "Tak půjdeme do nejbližšího města ne?" navrhl jsem. Po asi hodině chůze jedním směrem jsme narazili na vesnici nebo spíš polovesnici/polozákladnu separatistů. To jsme poznali podle všudy přítomných droidů. Rychle jsme se schovali a sledovali jsme droidy. Po chvíli jsme viděli přistát loď ze které vystoupil Generál Grievous. Řekli jsme si že se půjdeme na základnu poptat do jiné vesnice. Sundali jsme si brnění a oblékli do jiných šatů aby nás droidi nepoznali. Od obyvatel jiné vesnice jsme se dozvěděli že separatisté zde nad planetou vyrábí nějákou superzbraň Nabourali jsme se do terminálu na komunikaci a zjistili jsme že Grievous tu super zbraň staví za Dookuovými zády a v tu se za námi ozvalo "Ruce vzhůru" byli to droidi naštěstí jenom dva a tak po ani ne 10ti vteřinách leželi na zemi a my jsme rychle utíkali do lesa