Jednoho dne se dveře otevřeli a já oslepen světlem jsem uviděl dvě rudé oči. "Zdravím tě." "Řekla ta osoba a vešla dovnitř. "Kdo jste?" Řekl jsem a čím více si moje oči zvykali na jasné světlo tím více se mi odhalovala i podoba té osoby co se mnou mluvila. "Takže ty jsi ten co dělá císaři takové starosti?" Řekl a v jeho hlase byl znít malý posměch a však jeho či a obličej byli naprosto klidné. "Ano, a co jako?" "Už jsem o tobě slyšel. Údajně jsi se dokázal probojovat skrz celou stanici až k dokům kde jsi porazil i lorda Vadera." "Říká se hodně věcí." Řekl jsem, postavil se a narovnal. Moje oči jsi už kompletně zvykli a já uviděl že má světle modrou barvu obličeje, bílou uniformu a modré vlasy. "Zajímavé." "Pročpak jste jsem přišel Velkoadmirále?" Řekl jsem při rychlém pohledu na jeho políčka s hodností." "Přišel jsem ti udělat nabídku." "Nabídku?" "Jsi nepochybně silný a toho si vážím. Zároveň s tím potřebuji někoho kdo by mi mohl cvičit moji stáž a po případ mi posloužil jako můj soupeř." "Tvoje nabídka je velmi výhodná jak pro tebe tak pro mě. A cítím že ty jsi na rozdíl od ostatních ceníš mých předností, beru to." Řekl jsem a podal mu ruku na souhlas. On se na mou ruku podíval, pak se podíval na mě a dlouho mi hledě do obličeje. Jako by hledal cokoliv čím bych ho mohl napadnout nebo ohrozit. Nebyl to ode mě zrovna ten nejrozumnější tah a tak jsem ruku opět sklonil. Už v tu chvíli jsem si uvědomil že toho kdo přede mnou stojí bych měl poslouchat udělat si z něj spojence. "Dobře, vaše chování mě přesvědčilo že jsem se v tobě nezmýlil. Pojď." Řekl a vyvedl mě ven. Tam už čekala celá jeho ochranka, bylo vidět že jsou lehce v šoku. "Kam to jdeme?" Zeptal jsem se náhle. "Nemysli si že o tobě jen vím kdo jsi ale i co jsi..." Pak nastalo dlouhé ticho. Jeho odpověď byla důrazná a nikdo po ní ani nemukl. Došli jsme k černým dveřím. "Poručíku mohl by jste zadat kód?" Řekl a jeden z jeho pobočníků šel a zadal jej. Dveře se otevřely a odhalily malou místnost se spousty sejfy. On vešel dovnitř a na ostatní krom mě ukázal aby tam počkali. "Ale pane on...." Jeho pohled ho propálil skrz na skrz a i když jsem to viděl jen z okraje tak mi to nahnalo husinu. "Co je tohle za chlapa?" Tahle myšlenka se mi v hlavě opakovala neustále. "Rozkaz pane." Řekl důstojník a po tváři mu tekl studený pot. Můj osvoboditel šel dál a já za ním. V tu chvíli jsem si uvědomil že to není tak malé. Došli jsme k sejfu číslo 364 kde se zastavil a zadal opět odemykací kód. Dvířka se otevřely a za nimi ležel můj světelný meč. "Takže tady jsi celou dobu byl." Řekl jsem a trochu se mi ulevilo. Než jsem jsi ho však stačil vzít si ho vzal on. "Co takhle si tě otestovat. Konec konců proč taky ne, měl by jsi mě porazit vždyť dokážeš používat sílu a já ne." Řekl ale jeho slova měla spíše posměšný nežli uklidňující tón. "Proč ne." Odpověděl jsem. Podal mi můj meč, zavřel jsem sejf který se sám zamkl a šli jsme dál. Po chvíli jsme se ocitly v jakémsi cvičišti. Dvakrát pleskl rukama a světla mi ukázala bílý ring. On si vzal ze zdi vybromeč a pak vešel do ringu. Já neotálel a vešel jsem tam také. Postavili jsme se naproti sobě přesně 5 kroků od středu.
Zapnul jsem meč a sebejistě jsem se postavil. Měl jsem nad ním jasnou převahu ale ty jeho oči a výraz mě zneklidňovali. Měl jsem pocit jakoby mou sílu ty oči vstřebávali. Začal. Rozeběhl se na mě a zasadil mi nečekanou ránu do pěstí do břicha přičemž se vybromečem rozmáchl z hora tudíž jsem neměl čas dostatečně reagovat. Pod jeho ránou jsem se shrbil a odhodil jej. Pak jsem se zvedl a rozdýchávajíc jeho ránu jsem se rozmáchl svým mečem. Vyhodil jsem Thrawnovi vybromeč z ruky přičemž jsem ho dostal na zem. Myslel jsem že se vzdá a proto jsem odklonil meč ale opak byl pravdou. Thrawn mi vykopl meč z ruky a náš souboj přešel na pěsti. Možná jsem byl lehce rychlejší ale bylo na něm vidět že je zkušenější a jeho rány většinou dopadali na své místo. Jeho ranám se nešlo moc dobře bránit jelikož je na na mě posílal rychle za sebou. Nakonec moje trpělivost a bolest překročila hranici snesitelnosti a já se pod jeho poslední pěstí do břicha svalil na zem. Thrawn si jen sáhl do kapsy pro komunikátor a řekl: "Pošlete ošetřovacího droida do místnosti 265.4.7." "To nebude nutné.." Řekl jsem a snažil se zvednout i když jsem měl pocit že mi vybouchly snad všechny orgány v těle. Otočil se na mě i s jeho kamenným pohledem a s lehkým úsměvem v očích mi pomohl na nohy. "Udělal jsi na mě dojem chlapče ještě nikdo tak dlouho nevydržel. To místo si zasloužíš." Řekl když jsme vycházeli ze dveří kde už čekal droid i s Thrawnovou stráží. "Odveďte ho do mého křižníku a ubytujte jej v důstojnické kajutě." "Pane?" "Letí s námi a žádné otázky komandére." Řekl Thrawn a radost z jeho očí se vytratila.
líbí se mi to prosím pokračuj
OdpovědětVymazat