[Povídka] Star Wars Poslední rytíř: Díl 1 Útěk

   Jsem Dacob Trevolt, rytíř Jedi a bývalý archivář Archivu Řádu Jedi při Chrámu Jediů. No o tom prvním se dá diskutovat...

Coruscant, Chrám Jediů, 19 BBY

   Kráčím chodbou Jedijského chrámu, mířím do archivu. Už delší dobou mě trápí předtuchy katastrofy. V archivu by snad mohl být nějaký holocron nebo datacron, který mi odpoví na mé otázky, které mi Síla vnuká.

   Vstoupil jsem do archivu, nikdo tam očividně nebyl. Šel jsem k počítači a do vyhledavače v databázi archivu jsem zadal své otázky. Dalo mi to pár výsledků, nějaké holocrony a datacrony uložené v Oddělení pro studium Síly. Podíval jsem se, kde konkrétně a šel jsem.

   Došel jsem ke knihovně v níž byli hledané materiály uložené. Vzal jsem je a ukládal si je do brašny, a když už jsem se natahoval pro poslední uviděl jsem kousek vedle malé červené světélko.

   Podivil jsem se, ale najednou jsem měl zvláštní pocit, jako kdyby mě to tam volalo. Odhrnul jsem ostatní holocrony a uviděl to, temně rudý holocron pyramidovitého tvaru.

   „To je sithský holocron!“ Užasle jsem ho vytáhl a začal si ho prohlížet, ale najednou se mi v hlavě ozvalo: „To bys neměl dělat, svede tě to k temnotě.“ Ale já nemohl odolat.

   Dal jsem si ho do brašny a šel. Ještě jsem šel do Oddělení historie a vypůjčil si tam pár materiálů na studium, zajímám se o dějiny našho řádu. Cestou zpátky jsem do počítače zaevidoval, které holocrony a datacrony jsem si půjčil, kromě toho sithského, ostatně ten ani nebyl v databázi, zvláštní.

   Cestou jsem přemýšlel jak se sem asi dostal ten sithský holocron. Když jsem došel, tak jsem si holocrony vyskládal na stůl a začal je studovat, zajímavé co v nich je, ale nic z toho mi neodpovídá na mé otázky! Možná bych měl jít za Radou.

   Pak jsem z brašny vyndal i ten rudý holocron. Byl jsem zvědavý, ale bál jsem. Slyšel jsem ten holocron, jak mě vábí, abych ho otevřel. Vyděšeně jsem ho hodil zpátky do brašny a zašeptal pro sebe: Není emocí, pouze míru, Není vášně, pouze klidu.

   Ano tato slova mě dokážou uklidnit, moudrá slova Kodexu Jediů. „Možná bude nejlepší si prostě lehnout a pročistit si hlavu.“ Lehl jsem si a usnul. Dnešní sen byl mnohem jasnější, mnohem reálnější, viděl jsem Chrám Jediů v plamenech, tisíce Jediů povražděných.

   Pak jsem se probudil. Rychle jsem dýchal, ale pak jsem najednou uslyšel ty samé zvuky co ve snu: střelba, výbuchy, smrt. Vyskočil jsem z postele a běžel ke dveřím. Před mým příbytkem byla vnitřní terasa, ze které vedly schody dolů k přízemí Chrámu.

   Ale v přízemí se odehrával masakr, klony z 501. legie nemilosrdně jak smyslů zbaveni zabíjely Jedie, na zemi ležela těla Jediů i klonů. U schodiště bylo asi šest Jediů, snažili se zabránit klonům dostat se na terasu. Jeden Jedi z nich vyběhl schodiště.

   Byl to Keld Arfom, můj přítel. Doběhl ke mně a řekl: „Dacobe dělej musíme pryč!“

   „Co se děje? Proč útočí?“

   „Nevíme, nikdo nic neví. Nemáme čas, musíme pryč!“.

   „A kam?“

   „Máme plán, utečeme do dolního hangáru, tam je několik speedrů, těmi se dostaneme pryč.“

  Běželi k nám už i další Jediové z Keldovy družiny, podíval jsem se dolů dva Jediové tam leželi mrtví a klony už běžely k nám. Rychle jsem se rozběhl, sebral všechny holocrony co jsem měl na stole a hodil je do brašny a vzal ji. Když jsem vyběhl ze dveří klony už tam byly.

   Keld, já a ostatní jsme tasili světelné meče. Já za typického zvuku „Klap-zzz“ zapl svůj zelený meč a začal bojovat. Prvního jsem probodl, druhého sekl přes trup a podobně to pokračovalo až se nám podařilo snížit jejich počet, tak aby našich pronásledovatelů nebylo tolik.

   Obrátili jsme se a utíkali, ti kteří při útěku byli vzadu odráželi střely pronásledovatelů. Pohlédl jsem dolů, rytíři Jedi pod nátlakem přesily padali k zemi jak švestky a klony nemilosrdně postupovaly dál.

   Vběhli jsme do jakési chodby, seběhli dolů po schodech, zase jsme byli v nějaké chodbě, na první křižovatce jsme zahnuli doprava avšak pravá chodba byla zavřená. Na vedlejším panelu jsme je otevřely. Vešli jsme dovnitř, už jsme slyšeli běh vojáků.

   Rychle jsem zase dveře z druhé strany zavřel, zamkl a zablokoval. „To by nám mělo dát trochu času.“ Tato chodba byla o něco kratší, na konci byly dveře do hangáru. Byly zamčené a bez speciálního kódu je nešlo otevřít.

   Najednou jsme uslyšeli jak klony začaly vyřezávat otvor ve dveřích. Nějaký Jedi vytáhl meč a snažil se vyřezat do dveří otvor ve tvaru kruhu, ale dveře byly poněkdu odolnější a šlo to hůř.

   Zato klonový vojáci byli rychlejší, ve vyřezávání byli za polovinou. Napjatě jsem se rozhlížel, nemohli jsme nic dělat. Keld dostal nápad, přiběhl ke dveřím vyřezávanými klony a šlo vidět, že se snaží soustředit a použít Sílu za dveřmi, ale bylo už pozdě.

   Vyřezaný kus dveří vojáci vykopli a vpadli dovnitř. Keld se rozhodl improvizovat, Sílou uchopil vyřezaný kus a hodil ho dírou za dveře. Pár bolestivých výkřiků bylo důkazem, že pár klonů zasáhl.

   Za pár vteřin však už dírou začaly klony pronikat a zahájily útok. Snažili jsme je udržet co nejdál od dveří k hangáru. Prvních pár chvil jsme jen odrážely střely klonů, ale pak k nám doběhli tak blízko, že jsme začali sekat všude okolo.

   Jednoho jsem sekl přes trup, dalšího jsem odkopl, dalšímu rozsekl pušku a odhodil ho pomocí Síly, potom jsem rozsekl dva vedle sebe, další probodl a sekl přes trup.

   V té šílené bitvě jsem slyšel jen svůj meč, výstřely a bolestivé výkřiky a steny. Když se mi podařilo vysekat si kolem sebe trochu místa, tak jsem obhlédl bojiště.

   Jeden Jedi už ležel mrtvý a asi deset mrtvých klonů, ale přicházeli další. Řekl jsem si: „Kde se furt berou? No kde asi, je tu přece celá legie.“ Ale pak jsem uslyšel ten spásný zvuk pádu vyřezaného otvoru do hangáru.

   Ohlédl jsem se. Jedi, který nám vyřezal cestu k záchraně už běžel ke speedrům. Otočil jsem se a běžel, ale letmo jsem zahlédl jak Keld leží na zemi, ale ne mrtvý.

   Vojáci ho tloukli puškami, aby se jim při odstřelení už nevzpouzel. Hodil jsem Sílou svůj meč a vysekal mu tam cestu k útěku.

   A když už jsem si přitahoval svůj meč, tak mě najednou do levého stehna trefila nějaká střela. Skácel jsem se k zemi, můj meč zůstal někde pod nohami vojáků. Už jsem myslel na nejhorší, když vtom doběhl Keld a odtáhl mě za vyřezané dveře. Když jsme už byli v hangáru uviděli jsme jak nad námi letí granát. Dopadl ke speedru s Jediem, který právě startoval a vybouchl.

   Speedr zničen a Jedi mrtev. Keld mě odtáhl o trochu dál a odrazil pár vojáků, já se mezitím snažil postavit na nohy. Když už bylo vojáků moc otočil se, pomohl mi na nohy.

   Doběhli jsme ke speedrům, já spíš dobelhal. Nastartovali jsme a já slyšel jak pročísl vzduch let dalších granátů, ale já už letěl a jen slyšel pár výbuchů.

   Všiml jsem si ještě, že pár klonům se podařilo pomocí záchytných kabelů vystřelených z jejich pušek dostat do hangáru z druhé strany a obklíčit nás. Já na nic nedbal a při výletu jsem dva vojáky, kteří zrovna vylézali, srazil. Jediné na co jsem myslel je utéct, zachránit si svůj vlastní život.

   Když už jsem byl konečně dost daleko, tak jsem zastavil ve vzduchu a ohlédl se. Chrám byl celý v plamenech. „Mohl jsem to zastavit. ,,Mohl jsem to zastavit, kdybych to včas řekl Radě!“ vykřikl jsem do tmy.

Pokračování příště