Kaleeshská občanská válka 1.část

    

Kaleeshský král a generál Girzenoo byl na vrcholu své vlády. Tu teroristická skupina Black Moon plánovala svržení krále. Tuto organizaci vedl Gizoo Volder Greivous. Byl to otec budoucího generála Greivouse. Vedl tuto skupinu již pět let. Tet´ byl připraven vést převrat a ukončit vládu Girzena I. Jeho organizace měla již kolem dvě stě členů. Dodávaly jim zbraně různé pirátské organizace. Znali se i s Hutty, kteří ho měli pod svou ochranou. Dokonce byl velký kamarád se Zirem Huttem. Jednoho dne se rozhodl, že je připraven. Poradil se se Zirem Huttem  a připravil útoky. Pomáhal mu Jasgh Grensskyk velitel organizace Death Kaleesh. Death Kaleesh byla organizace, která pochodovala se zbraněmi, byla to nelegální organizace.   Byla obviněna z zabíjeni a byla vyhoštěna.  Dokonce byli králem nazváni ty nejhorší vrazi v historii. Plán byl připraven. Gruef Ruizg byl pověřen  připravit zbraně. Grivus Ger byl pověřen vést hlídku tak zvaných "Darth Kalees" . Tato hlídka se skládala s 10 členů těch nejelitnějších bojovníků. Mezi němi byl i mladý Greivous ( budoucí generál) . pak tu byla i armáda (ten zbytek vojáků). 
        Palác krále Grizena byl hlídán proto museli podzemím. Lezli tunelem hlíny a najednou Gizoo řekl: "tady". Hodil tam bombu a odplazil se. BUM!!! Do ložnice krále vylezlo 15 vojáků. a poté i Gizoo. Otevřeli se dveře a vešla ochranka. Byl souboj. Který vyhrál Gizoo a jeho muži. Oblékli si helmy ochranky a vešli ke královi. Král to poznal a přivolal tajně svou policii. V tom z dveří vyběhla policie a byla přestřelka. muž proti muži. Král ale zmizel. Šéf policie bojoval proti Gizovi. Stáli koukali si na tváře které byli plné děsu děsem a blastry drželi u břicha. Bum!!!! Vystřelili oba. Šéf  policie padl mrtvý k zemi a Gizoo s prostřelenou rukou zařval. 
    Mladý Greivous běžel ke svému otci. Večer zůstali v paláci a vtom přišel Embo, kterého poslal Ziro the Hutt. Gizoo byl za toto rád a přikázal Embovi zabít krále.
 Druhého dne byl palác obklíčený kaleeshskou armádou. V paláci byli pocity na bodu mrazu. Greivous vytáhl blaster a střelil z okna. To samého chtěl udělat Gizoo. ale letěla na něj kulka.




pokračování příště

James Walker- Chlapec z vesmíru (2. kapitola)

„Jamesi, vstávej!“

 „C-co? Jo, už jdu!“

„Pohni, budou tady za necelé dva kliky!“

„ Neboj, u sebe mám uklizené.“

„To je dobře, honem se najez a já mezi tím uklidím dům.“

„Dobře.“

Ach jo, zase ta hnusná blemcanice. Ale co, “jídlo“ je jídlo.

„Jamesi. Až dojíš tak mi pojď pomoct. “

„Dobře. Kolik už toho máš hotového?“

„Ložnici, koupelnu a kuchyň.“

„Fajn. Za chvilku ti pomůžu.“

„Nezapomeň se osprchovat.“

„Neboj už jsem na cestě do koupelny.“

„A pohni si! Voda je drahá.“

„Vždyť já vím.“

  Ach, není nad pořádnou sprchu. Jak dlouho jsem se už vlastně nesprchoval? No, už je to dlouhá doba. Asi tak před rokem, ale to je jedno. 

  Když jsme douklízeli, dostal jsem od mamky součástky na výměnu. Půjčil jsem si matčin pouštní speeder a jel jsem. Po několika minutách jízdy jsem si všiml kouře. Velkého kouře.  Rozhodl jsem se, že se zajedu podívat, co se stalo. Když už jsem se blížil nejdříve jsem viděl spadlou stíhačku Tie a později jsem uslyšel, jak se někdo dusí.  Byl to hrozně nepříjemný zvuk, ale jel jsem blíž a blíž. Dokud jsem nedojel až ke stíhačce, nešlo nic vidět přes ten velký kouř. Začal jsem se rozhlížet kolem a nakonec jsem ho našel.  Pilot už byl málem v bezvědomí, tak jsem mu pomohl se zvednout.  Všude bylo spoustu kouře, takže po čase jsem se začal dusit i já.  Došli jsme k matčinému speedru a až tam jsem pomalu toho pilota položil na zem.  Rozkašlal se tak moc, že jsem myslel, že vykašle plíce  (zvuk by tomu napovídal). Nepomohla mu ani jeho helma. Sundal jsem mu ji, aby se nadýchal čerstvého vzduchu.  Po pěti minutách jeho kašel ustal.  Poděkoval mi za záchranu a poprosil mě o vodu.  Dal jsem mu napít a pomohl mu na speeder. Já jsem si sedl dopředu a pilot se mě zezadu chytil.  Jeli jsme pomalu, aby pilot nespadl.  Už tak byl dost slabý, nechtěl jsem ho ještě vyčerpávat velkou snahou se držet a nespadnout.  Když jsme dojeli k nám domů, už bylo uklizeno.  Když mamka uslyšela zvuk speederu, šla mě přivítat.  Ale když si všimla pilota, trochu znejistila.  Ale i přesto mu připravila postel, kam jsme ho pak položili.  Nechali jsme mu tam velkou bandasku s vodou a pár ovoce, co nám ještě zbylo.  Nechali jsme ho v klidu odpočívat a já šel mamce ukázat plány našeho úklidového robota.  Zdálo se, že se ji líbí.  Sešli jsme dolů a dali si něco k pití .  Za nedlouho přišla kontrola.  Začala kuchyní, potom jídelnou s obývákem . Potom se odebrali do ložnice.  Když si všimli spícího pilota, ptali se, jak se sem dostal. Povyprávěl jsem jim celý příběh a až potom se odebrali ke mně do pokoje.  Zajímali se hlavně o ty plány.  Všechny jsem popsal a vysvětlil funkci. Nakonec jsme sešli do obýváku usadili se na malý gauč  a popíjeli vodu, kterou mamka donesla.  Mezi tím se členové kontroly radili.  Po dlouhé době za námi přišli a oznámili nám, že kontrola proběhla v pořádku, ale že je zaujaly plány zbraní a kolosů. Poprosili mamku ať vezme v úvahu poslat mě na akademii.  Nechtěla s tím souhlasit, ale podařilo se mi ji přemluvit.   

Poslední dech

Pomalu jsme se blížili k Ansionu. První věc co mi kapitán řekl byla že se mám trochu probrat že půjdeme za chvíli vykládat náklad. Začali jsme přistávat a já jsem se rozhlížel na město. Přistáli jsme a začali vykládat všiml jsem si zajímavého člověka v kápi vypadal jako sith který od nás přebíral bedny. Řekl jsem si že se na něj zaměřím a budu ho sledovat. Po vyložení všech beden jsem se upnul na toho člověka v kápi po chvíli jsem ho ztratil. Najednou mě někdo přetáhl po hlavě a zatáhl kam jsi do nějaké místnosti. Probudil mě a začal se mě vyptávat proč jsem ho začal sledovat. Pověděl jsem mu že jsem měl podezření že je to sith. Jen tak se pousmál a přestal mluvit. Najednou jsem si uvědomil že nemám svůj světelný meč. Najednou odešel někam pryč. Rozhlížel jsem se a potom jsem ho uviděl položený na stole. Svojí silou jsem si ho přitáhl k sobě. Slyšel jsem kroky připravil jsem se odpoutat ze židle a zautočit.

Řekl: koukám že jsi si už vzal svůj světelný meč. Rozřízl jsem si pouta a zautočil na něj. Snažil jsem se všechny rány zaměřit tak abych ho nějak zranil. Ale všechno vykryl. Panebože moje rameno povedlo se mu propálit mi moje rameno. Byl jsem oslabený použil jsem sílu a na chvíli ho odhodil. Vyběhl jsem ven a ukradl mu jeho vznášedlo už jsme dávno nebyli ve městě byli jsme v o dost menším osídlení. Vznášedlo v nejlepší stavu úplně nebylo. Každopádně stačilo abych se dostal do vedlejší vesnice byla trochu dál než sem čekal. Přijel sem do vesnice musel jsem se nejdřív rozhlédnout kde co je byla tam větší loď s kterou bych se mohl dostat do města. Pomalu jsem se připlížil na loď a začal startovat. Začali po mě střílet na štestí jsem stihnul zapnout štíty. Odletěl jsem a zadal jsem kurz na město. Už jsem viděl z dálky město chtěl jsem přistát někde kousek za městem.

Začal jsem pomalu klesat a přistál jsem v menším průsmyku což dobře maskovalo loď. Přišel jsem do města a zahlídnul opět velice podezřelou osobu. Už zdálky jsem viděl že je to sith. Zahlídl jsem že má železnou ruku očividně je to ten kterého jsem zranil na Bogdenu. Šel jsem dál do města a cítil jsem velmi velké narušení síly. Procházel jsem čím dál temnější uličky. Rameno mě pořád docela bolelo ale nebylo to tak hrozný. Zničeho nic přede mě spadl jakýsi malý objekt. Začal pípat až po chvíli jsem si uvědomil že je to pokus o to mě zabít. Uskočil jsem ale výbuch mě odhodil. Vyběhl na mně námezní lovec Khanzig. Každý druhý výstřel mě zasáhl do pláště a párkrát mě i říznul. Měl jsem štěstí že se mu přehřála zbraň. V tu chvíli jsem začal útok vyběhl jsem na něj a odhodil ho. Vytáhl jsem svůj světelný meč a točivě ho hodil zasáhl jsem ho do těla a on se zřítil k zemi. Potom jsem k němu přišel a začal jsem pokládat otázky. Kdo tě poslal ?.

 Zeptal jsem se. Přiložil jsem mu meč k hlavě. Odpověděl že sith jménem Karen. Věděl jsem že to je ten sith kterého jsem potkal ve městě. Jsi pro mě velké riziko nemohu tě nechat žít. Jedním úderem jsem zabil lovce. Vzal jsem si jeho oblek a podle souřadnic na jeho displayi jsem došel na osudně místo kde byl Karen. Pomalu jsem přišel k jeho hangáru zeptal jsem se kde bych ho našel. Poslali mě na vrchol věže. Vešel jsem k němu a řekl jedi je mrtvý a už nebude dělat potíže. Otočil se na mě a odpověděl dobrý pokus ale moje mysl je silnější než ta tvoje. Vytáhl svůj světelný meč a pomalu nakráčel ke mě. Dole vypustil všechny sithi který s nim přiletěli. Pár jediu se našlo ale moc jich nebylo dole lidi s obyčejnými blastery který se neumí nejlíp bránit. Venku probíhalo peklo lidi a děti umírali. Vyběhl jsem na něj a oba dva jsme začali boj který rozhodne o všem. První úder jsem mu smířil na nohu a trefil se. Toho popohnalo ještě víc. Naše meče se střetávali a oba dva jsme si navzájem propalovali lejzrama maso. V jednu chvíli při minutí se mu podařilo zničit otvor a před námi byl velice dlouhá propast dolů. Našel jsem volnou chvíli a podařilo jsme mi mu odříznout obě nohy zařval bolestí a začal křičet chystám se na poslední úder ale v tu chvíli jsem uviděl sithské ritíře jak se na mě hrnou.

 Nemělo cenu se bránit svůj meč jsem zavřel položil na zem a kleknul jsi připravil jsem se na smrt ale v poslední chvíli děsně před doběhnutím ke mně jsem uviděl že dole sithský rytíři prohráli bitvu v tu chvíli jsem vydal veškerou sílu a odhodil jsem Karena dolů abych ukončil tento boj bez něj budou ztracení. Tuhle byla poslední dobrá věc a taky můj poslední dech.

Poslední dech

Jmenuji se Lankron už nemůžu dál utíkám a už mi síla nestačí potřebuji odpočinek. Lovci vedení sithem jsi nedají pokoj dokud nebudu mrtvý. Vidím jeskyni schovám se v ní . Vypadá to že jsi mě nevšimly ale zůstat tady nemůžu dřív nebo později by mě určitě našli. Zůstal jsem sám moji rodinu zabily lovci. Není to ani chvíle co mi umřela moje mladší sestra v náruči. Na planetě Bogden to nikdy nebylo nějak skvělý ale teď zažíváme muka potom co půlka naší kultury začaly zabíjet a zotročovat lovci a sithi. Někdo je u jeskyně cítím narušení síly jeto on sith jménem Trydur. Je to tady dojde na boj nevyhnu se tomu. Vytáhnul svůj laserový meč a potom byla řada na mě sáhnul jsem si pro ten  svůj a začalo to. Naše meče se střetli a začal boj je silnější vím to že mám malou šanci na výhru. Při jedné chvíli našel volné místo a jeho meč mě projel kolem ramena a udělal mi vypálenou památku na něj od té chvíli jsem si byl ještě víc nejistý. Naše pohledy se právě teď střetli koukali jsme na sebe. Udělal jsem jeden rychlý pohyb a pak se mi naskytla příležitost a zasadil jsem rozhodující úder. Při proražení jeho těla mým mečem bylo hrobové ticho. Viděl jsem jak se z jeho očí pomalu vytrácel život. Byl čas opustit jeskyni věděl jsem že není konec. Utíkal jsem mezi lesy v dálce jsem slyšel výstřely a křiky lidí. Neohlížel jsem se.

Další den jsem se vrátil do vesnice vehnalo mi to slzy do očí nevěděl jsem co dělat. Mám tady zůstat nebo jít dál. Chvíli jsem tam jen tak stál a potom jsem se rozhodl půjdu dál. Není moc daleko a mám možnost dostat se tam dřív než lovci když to vezmu přes starý průsmyk jeto nebezpečnější ale rychlejší doufám že to nenapadlo nikoho z lovců. Jsem tady u průsmyku jsou tady stopy po vznášedlech musím začít utíkat. Už jsem v polovině průsmyku. Moje síla je zase v nepořádku. Mám stejný pocit jako v jeskyni určitě tady nebudou jenom lovci. Aááá panebože moje noha trefili mě už nemám žádnou šanci to stihnout do vesnice. Slyším za sebou kroky to je můj konec. Sebral jsem veškerou sílu a odhodil ho. Kulhal jsem pryč chvíli mu trvalo než se zvednul mezitím jsem už měl svůj meč v ruce. Skusil po mě vystřelit zblokoval jsem mu všechny výstřely jedna odražená střela ho trefila do těla a spadnul na na zem potom nebylo těžký ho dorazit. Vydal jsem se dál průsmykem když jsem dorazil do vesnice lovci tam nebyly asi to nevzaly přes průsmyk.

 Ve vesnici jsem se chvíli rozhlížel až jsem uviděl pár lidí s blasterama. Přišel jsem k nim a zeptal a začal jsem jim vykládat o blížících se lovcích. Začali shromažďovat lidi z jejich oddílu přisunuly se několik lovců a mezi nima jeden sith myslím že mě celou dobu sledoval to asi bylo to narušení síly. Měli převahu ale horší palební pozici. Pomalu jsem vyrazil mezi k mířícímu sithovi který upínal svůj pohled na mně. Oba dva jsme vytáhli své laserové meče. První rána byla velmi silná a rozhodně ji ode mě nečekal. Další úder byl mířený na jeho ruce podařilo se mi odseknout jeho ruku i s mečem, Zařval bolestí chtěl jsem ukončit jeho trápení ale zničeho nic se na mně spustila palba od všech lovců. Při utíkání se jim povedlo zasáhnout generátor ten explodoval a omráčil mě.

Následující den jsem se probral v něčí chýši. Najednou otevřel dveře neznámý člověk vypadal mladě. Když přistoupil blíž začal jsem se ho vyptávat jak to dopadlo. Řekl mi že po poražení sitha se věčina stáhla. Podařilo se jim vesnici ubránit aspoň to mě potěšilo. Řekl mi že jsi všimnul že jsem jedi ptal se kde jsem se to mohl naučit řekl jsem mu že můj táta byl jedi ale jednou se zřítila nákladní loď na které byl a zůstal tady. Matku potkal když sháněl pomoc ale řád ho považuje asi až dodnes za mrtvého nikdy neposlal zprávu že žije. Takže se asi řád smířil s tím že je mrtvý. Celý den sem sháněl věci na výpravu ten muž mi nabídl jeho vznášelo řekl že se bez něj obejde. K večeru jsem vyrazil a přemýšlel jsem proč mě ten člověk odtáhl mohl jsi přece myslet že jsem mrtvý. Při svém vnímání jsem si nevšiml světel za mnou. Ale nééé zase ti lovci snažil jsem se co nejvíc zrychlit. Pomalu mě doháněly a potom sem si uvědomil že je přede mnou nějaké město. Vrátil jsem teda zpátky rychlost na normální. A v klidu jsem dojel do města. Vystoupil jsem ze vznášedla a přemýšlel kde bych mohl strávit noc. Nakonec jsem se rozhodl strávit noc ve vznášedle.

Ráno mě vzbudila jaký si muž a ptal se mě jestli umím zacházet ze zbraní. Odpověděl jsem že ano. Že pár jeho lidí jsou mrtví protože u včerejší bitvy u východního zálivu došlo k boji. Zeptal jsem se ho kam bychom letěli na planetu Ansion. Ptal jsem se jestli se musím vrátit. Řekl že nemusím. Na Ansion je poměrně velké město odtamtud mám šanci dostat se dál každopádně vezmu jsi všechny věci a půjdu na loď. Na lodi jsme museli naskládat pár nákladů. Potom sem si našel poklidné místo kousek od nákladového prostoru lodi. Přemýšlel jsem kam se s Ansionu vydám.   

(povídka)Konečná hodina (2.Kapitola)

Celou dobu okolo mne chodili nějaké postavy a řešili spolu něco. Najednou mě vzali dvě z tich postav můj světelný meč stále ležel někde tam. Znovu jsem potom padnul do bezvědomý.  

"Vstávej už tu spíš minimálně dva týdny, máš štěstí že si ten pád přežil hodně lidí před tebou to nezvládlo." Hovořil ke mne nějaký Twi'lek." Kde to jsem jediné co jsi pamatuji je jak mne shazují? Jsi mezi těmi kteří ten útok přežili moc nás není ale aspoň někdo. Popravdě už plánujeme atentát na vůdce těchto útoků přidáš se potřebujeme každého schopného vojáka?" Nebylo moc těžké rozhodnout se on mě málem zabil ale bude to velmi těžké a budeme muset zabít i ostatní výše postavené a budu muset krýt to že jsem kdy byl sith." Tak co jdeš do toho? Ano."

admirál Cardin

Bylo krátce po rozkazu 66 . Poslední rytíře jedi hledal admirál Orson Cardin.

Doufal že najde alespoň jednoho, aby mohl být povýšen na hodnost grand admirála. 

Tím by měl respekt a obdiv všech. Na Tatooinu  našel nějaké svědky kteří tvrdili že viděli muže připomínající ho mistra Obi Wana Kenebiho, kterého viděli na imperiálních plakátech kde byl hledaný jako zrádce. Když byl jen krůček od najití Kenobiho nahradili ho Inquisitoři a on byl převelen na Endor. Kde měl na starosti potlačit každou vzpouru, která nastane.

(povídka)Konečná hodina (1.Kapitola)

Jmenuji se Yedishuk a jsem Zabrak a sith.

Dnes vám povím můj nejhorší zážitek při kterém jsem málem

 přišel o život a dozvěděl jsem se hrůznou pravdu o Impériu.

Byl jsem na tý lodi jako jediný sith, naše loď to měla lehký celkově na orbitě neprobýhali žádné velké boje všichni oslavovali jediný já sem se divil že ten souboj byl příliš lehký."Juchů, jééj, jóóóó Coruscant je náš můžeme slavit. 
Najednou velkoadmirál promluvil "za to to dostanete všichni povýšení."Ale to co se stalo nikdo doopravdy nečekal."