„Jamesi, vstávej!“
„C-co? Jo, už jdu!“
„Pohni, budou tady za necelé dva
kliky!“
„ Neboj, u sebe mám uklizené.“
„To je dobře, honem se najez a já mezi
tím uklidím dům.“
„Dobře.“
Ach jo, zase ta hnusná blemcanice. Ale
co, “jídlo“ je jídlo.
„Jamesi. Až dojíš tak mi pojď pomoct. “
„Dobře. Kolik už toho máš hotového?“
„Ložnici, koupelnu a kuchyň.“
„Fajn. Za chvilku ti pomůžu.“
„Nezapomeň se osprchovat.“
„Neboj už jsem na cestě do koupelny.“
„A pohni si! Voda je drahá.“
„Vždyť já vím.“
Ach, není nad pořádnou sprchu. Jak dlouho jsem se už vlastně nesprchoval?
No, už je to dlouhá doba. Asi tak před rokem, ale to je jedno.
Když jsme douklízeli, dostal jsem od mamky
součástky na výměnu. Půjčil jsem si matčin pouštní speeder a jel jsem. Po
několika minutách jízdy jsem si všiml kouře. Velkého kouře. Rozhodl jsem se, že se zajedu podívat, co se
stalo. Když už jsem se blížil nejdříve jsem viděl spadlou stíhačku Tie a
později jsem uslyšel, jak se někdo dusí.
Byl to hrozně nepříjemný zvuk, ale jel jsem blíž a blíž. Dokud jsem
nedojel až ke stíhačce, nešlo nic vidět přes ten velký kouř. Začal jsem se
rozhlížet kolem a nakonec jsem ho našel.
Pilot už byl málem v bezvědomí, tak jsem mu pomohl se zvednout. Všude bylo spoustu kouře, takže po čase jsem
se začal dusit i já. Došli jsme k matčinému
speedru a až tam jsem pomalu toho pilota položil na zem. Rozkašlal se tak moc, že jsem myslel, že
vykašle plíce (zvuk by tomu napovídal).
Nepomohla mu ani jeho helma. Sundal jsem mu ji, aby se nadýchal čerstvého
vzduchu. Po pěti minutách jeho kašel
ustal. Poděkoval mi za záchranu a
poprosil mě o vodu. Dal jsem mu napít a
pomohl mu na speeder. Já jsem si sedl dopředu a pilot se mě zezadu chytil. Jeli jsme pomalu, aby pilot nespadl. Už tak byl dost slabý, nechtěl jsem ho ještě
vyčerpávat velkou snahou se držet a nespadnout. Když jsme dojeli k nám domů, už bylo
uklizeno. Když mamka uslyšela zvuk speederu,
šla mě přivítat. Ale když si všimla
pilota, trochu znejistila. Ale i přesto
mu připravila postel, kam jsme ho pak položili.
Nechali jsme mu tam velkou bandasku s vodou a pár ovoce, co nám
ještě zbylo. Nechali jsme ho
v klidu odpočívat a já šel mamce ukázat plány našeho úklidového robota. Zdálo se, že se ji líbí. Sešli jsme dolů a dali si něco k pití
. Za nedlouho přišla kontrola. Začala kuchyní, potom jídelnou
s obývákem . Potom se odebrali do ložnice. Když si všimli spícího pilota, ptali se, jak
se sem dostal. Povyprávěl jsem jim celý příběh a až potom se odebrali ke mně do
pokoje. Zajímali se hlavně o ty plány. Všechny jsem popsal a vysvětlil funkci.
Nakonec jsme sešli do obýváku usadili se na malý gauč a popíjeli vodu, kterou mamka donesla. Mezi tím se členové kontroly radili. Po dlouhé době za námi přišli a oznámili nám,
že kontrola proběhla v pořádku, ale že je zaujaly plány zbraní a kolosů. Poprosili
mamku ať vezme v úvahu poslat mě na akademii. Nechtěla s tím souhlasit, ale podařilo
se mi ji přemluvit.
Žádné komentáře:
Okomentovat