Čest je povinnost
25 BBY se na Felucii narodil hlavní hrdina tohoto příběhu. Jeho jméno je Lerak Oshken. Narodil se do rodiny celkem peněžité. Otec převážel přes galaxii různé zboží a jeho matka byla doktorka. Dětství (zhruba do pěti let) prožil na Felucii v osadách kde měli Oshkenovi vilu. Poté se, ale přestěhovali na Coruscant, do jedné z horších čtvrtí. Bydlení na Coruscantu je celkem drahé, ale kdo hledá ten najde... Chodil zde do školy a žili sice skromně, ale byli spokojení. Po nástupu Impéria k moci se pro ně nic moc nezměnilo. Jejich rodina byla pro Impérium také proto, že hlídky stormtrooperů dokázali vyhnat z jejich čtvrtě gang bothanů, který po večerech okrádal. Život plynul dál, a Lerak občas jel s otcem na výpravu. Podíval se na různé planety a poznal nové lidi. V jeho 15 letech nastoupil na technickou školu na Coruscantu v oboru speedrů a pozemních vozidel. Kupodivu se tam učilo i o vozidlech bojových což se mu líbilo. Vždy ho s válkou něco spojovalo, rád slýchával povídky o klonových válkách a zajímala ho jejich technika. Sám měl doma helmu klona, kterou jednou našel na Felucii, když byl malý. Jednou jeho otec odletěl do prace, za úkol měl dopravit materiál pro impérium na tropickou planetu Scariff. Byli z toho velké peníze, ale práce byla nebezpečná. Na trase kde se převáżelo zboží zprvu nebyl dozor. Ten den se stal pro Lerakova otce osudným. „Vezl nějaký materiál na stavbu budov. Jenom jej vezl. Nikomu nic neudělal. A stejně si pro něj ti teroristi přišli. Zabili ho. Materiál byl odcizen a zmizel. Než doletěli stíhačky Tie, byl už můj otec mrtvý. Ale byli to povstalci! Jak to vím? Můj otec totiž umístil do jednoho z materiálů trasovač a tak je mohli Imperiálové vypátrat a zničit. Trochu mě to povzbudilo, ale pořád jsem v srdci rozlícen. Můj otec je mrtvý!” Ten den si řekl, že už to tak nenechá! Musel se pomstít. Dlouho o tom debatoval s matkou, která se o něj bála, protože chtěl narukovat do Imperiální armády. Po dlouhých proplakaných nocích jeho matka povolila. Měl už 16 a už nebyl dítě. Dobré ještě bylo, že pro matku dostal docela hodně kreditů, za to, že narukoval do armády. Začínal první jako kadet. Mýtus o tom že stromtroopeři neumí střílet je lež. Protože tenhle, zaručeně střílet uměl. I ostatní v jeho jednotce nebyli marní. Na akademii se učili základy všeho válečnictví na zemi. Netoužil po tom stát se pilotem, ikdyž ho to otec naučil. Po nějaké době se z něj stal plnohodnotný Stormtrooper. Brnění mu sedlo jak prdel na hrnec. Po pár měsících ukončil výcvik na nižší akademii a začal pracovat jako policejní jednotka v ulicích Coruscantu a i v docích se našla nějaká práce. Většinou to byla jen práce s doklady. Nic zaživného. Jednou když byl na obchůzce sektoru B v jedné spodinské čtvrti, vešel s parťákem do ulice, když viděl jak dva lupiči drží malou slečnu a jeden se napřahuje, že jí dá ránu. „Dost!” zařval Lerak s číslem KP 2371 a jeho Parťák s označením DW 7892, kterému říkali dwalt se instinktivně přikrčil a zamířil. Statný Rodian, který uvolnil napřaženou pěst se otočil a vykulil oči. „Hlídky a tady?! Co to u Sarlacca je?” „Zmlkni cizáku” zařval Lerak. „ Řekl jsem pusťte tu slečnu!” Opatrně děvče pustili a ta se rozeběhla ke Stormtrooperům. Postavila se kousek za Leraka a čekala co se bude dít. ”Co vám udělali slečno?” řekl opatrně a přitom si udržoval oční kontakt s bandity, kteří ho zákeřně pozorovali. „Okradli mě o můj výdělek, je v té tašce co drží ten zelený” trochu potichu a roztřeseně řekla dívka. „Dwalte oznam že zatýkáme” a Dwalt začal oznamovat do vysílačky polohu a incident. „Tak pánové, ukažte mi tu tašku”. A začal se Lerak pomalu přibližovat k banditům. „kryj mě” sykl potichu do vysílačky v helmě a Dwalt hned spozorněl. Natáhl ruku pro tašku a dostal to co chtěl. Hrábl do ní a našel doklady, kde byla ta slečna kterou okrádali. Pozvedl hlavu. Dal si tašku za opasek a pronesl. „Tak pánové, půjdete s námi” za nimi už začalo přistávat staré republikové vznášedlo, které používali už i staří clone shock troopeři. Byli tam dva přichystaní stromtroopeři. Rodian něco řekl ve svojí řeči a dva muži za ním se na sebe podívali. „Nemluv tady hatmatilkou hlupáku, používej Basic když s tebou mluvím”. „Řekl jsem že do vězení prostě nejdu” a vytasil velkou rychlostí dýku, které si Lerak nevšiml. Naštěstí Lerak použil svůj Blaster E-11 jako obušek a odrazil dýku. Vykopli rychle pravou nohou do Rodianova kolena a to s nehezkým křupnutím prasklo. Rodian dopadl na zem a řval bolestí. Lerak odkopl dýku a podíval se na další dva před sebou. Měli vytažené blastery a už si myslel že je to jeho konec. Naštěstí rychlá a přesná střela Dwalta trefila může napravo do hruďi a ten se s velkým vypáleným kolem, které měl místo hrudního koše, svalil s řevem na zem a za chvíli utichl. Poslední neřád odhodil zbraň a vztyčil ruce nahoru. Lerak mu je dal za záda a spoutal ho a poručil mu aby si kleknul. Řvoucího Rodiana čekal stejný osud. Jakmile vznášedlo přistálo vojáci se pozdravili a pověděli si o incidentu. Jakmile Lerak domluvil se Stormtroopery, kteří nabírali zajatce, otočil se na Dwalta a povídá: můžeš letět s nimi, já odprovodím slečnu domů. Dwalt přikývl. „Díky... Mám toho už dneska dost”. Tak se vydal Lerak se slečnou domů. Přešli několik čtvrtí, až se dostali do bezpečnějšího regionu k jejímu domu, který byl v uličce, která nebyla moc frekventována. „Děkuji za vaši ochranu. Mohla bych se alespoň zeptat na vaše jméno?” „Ano jistě!” vypl si vysílačku a sundal si helmu, rozhlédl se „Tohle bych sice neměl dělat, ale jmenuju se Lerak a vy?”. Slečna se jemně usmála. „Děkuji moc Leraku” a objala jej. „Já jsem Aena.” Lerak si nasadil helmu. „ Rád jsem vás poznal, ale uż budu muset jít na zakladnu” prohlásil Stormtrooper. „Já tebe taky, eeeh můžeme si tykat?” „S radostí, Aen” řekl potěšeně. „Tak se tedy měj hezký Leraku, budu doufat že se ještě uvidíme” řekla půvabně a zmizela ve dveřích. Trooper chvilku jen nevěřícně koukal a nakonec se otočil a šel na základnu. „Wow!” Povzdychl si.
Čas plynul dál, uběhlo pár týdnů od incidentu v ulicích. Lerak svůj volný čas trávil většinou s Aen. Schůzka za schůzkou způsobila, že se Lerak a Aen dali dohromady. Aen byla hnědovlasá slečna celkem štíhlé postavy s bílou pletí. Lerak, když už jsme u toho, měl na sobě oblečení, které ladilo k jeho hnědým vlasům a modrošedým očím. Dělal pořád tu samou práci, jako policista v ulicích Coruscantu. Začali s Aen žít a byla to láska skoro nevídaných rozměrů. Jednoho temného večera už skončil v práci a převlékal se v šatně. „Už mě to nebaví” Povzdychl Lerak když se převlékali. Byl tam s ním i Dwalt a zrovna jim skončila služba. „Ale proč? Máš dobrý plat a holku.” Lerak si zrovna sundával hrudní plát a jakmile to dokonal, tak pronesl „Já vím, moc si toho vážím. Aen miluju a ty kredity co z téhle práce mám jsou fajn, ale rád bych dělal něco užitečnějšího než hlídal tady dole. Už je nás tu přece hodně.” „To je pravda, ale tím pádem co bys potom chtěl dělat?” Lerak se nadšeně se na Dwalta podíval a řekl „díval jsem se poslední dobou na videa z imperiální armády a tak dále... No a našel jsem tam věc co by mě naplňovala. A to jsou vozidla. Vždy jsem si přál být velitel.” „Jo, to by možná bylo pro tebe fajn, ale musíš si udělat důstojnickou školu” řekl Dwalt. „No jo, chápu. Tak dneska s tím končím. A co ty Dwalte? Jdeš taky domů?” zeptal se Lerak. „Ne, promiň, ještě tu mám nějakou práci” Lerak pokýval hlavou a řekl. „Tak se snad uvidíme někdy, třeba ti napíšu” „Dobře, beru na vědomí” Lerak se vydal domů. Byl černý a tmavý večer. Hvězdy zářily na obloze a kolem jeho momentálně jezdecké helmy foukal vítr. Jel domů na své speedrové motorce. Rušno ulic znovu sílilo, akorát ve zlém slova smyslu. Gangy se začali probouzet. Naštěstí Lerak s Aen bydleli v klidné zóně v hezkém domě červené barvy. Zdálo se mu divné, že cestou k jeho domu, nezahlédl ve svém regionu patrolu. Trošku se podivil, ale jel dál. Dojel domů a k jeho údivu byli dveře dokořán. Zděsil se, a vytáhl z pouzdra svoji projektilovou zbraň. Což bylo velkou raritou jak na Coruscantu, tak i v galaxii. Zasunul zásobník do pistole a vešel do domu. Rozsvítil světla a s tasenou zbraní byl připraven čelit jakému koliv nebezpečí. Proběhl všemi částmi domu, ale nic nenašel. Nakonec slyšel startování motoru vznášedla u zadních dveří a rozběhl se tam. Černé vznášedlo se zakrytými okny stálo těsně u domu. Jeden zabrack nastupoval do auta a strkal tam omráčenou Aen. „Stůj ty kryso! Pusť ji!” Vyštěkl Lerak a pozvedl zbraň. Zabrack skočil do vznášedla a to se začalo rozjíždět. Lerak vystřelil a zasáhl vznášedlo. První rána rozstřelila pravé zrcátko a další dvě kůlky se zavrtali do motoru. Vznášedlo se zaškubalo, ale jelo dál. Lerak se rozběhl ke speedru na druhé straně domu a hned sešlápl plyn. Vyjel z nádvoří a hledal vznášedlo černé barvy. Pomáhalo mu hlavně to, že na zadku stroje byl znak kartelu, to byl kroužek s trojúhelníkem uprostřed. Speedrova motorka Leraka jela směrem do ulice, která vedla k zadnímu vchodu jeho domu. Na křižovatce ho spatřil. Vznášedlo jelo rychle a neohleduplně. Zařval do komunikátoru na ruce, který jako občan nosil pořád u sebe. Dnes se mu to hodilo. „Máme tu únos. Unesli mou přítelkyni Aen! Jedou v černém vznášedle se značkou na zadku. Značka je kolečko s trojúhelníkem uprostřed. Potřebuji rychle strážníky na speedrech. Nejsem ve službě. KP 2371. Končím” Z helmy, kterou měl synchronizovanou s vysílačkou se mu ozval známý hlas: „Ano, ano. Rozumím.” Lerak rychle jel dál a pronásledoval vozidlo. Najednou viděl hlídku. Byl rád že už to má konečně za sebou, ale hlídka je pustila a zatarasila cestu až jemu. „Co to děláte? Tam jsou ti zločinci!”
Trooper se podivil „cože? Jací zločinci? Vy jedete moc rychle pane.” „Unesli mi holku, jsou to ti v tom černém vznášedle. Troopeři se otočili a zahlédli auto. „Aha... A jak ti máme věřit?” „Jsem trooper KP 2371 mimo službu” a ukázal rychle doklad. „Dobře, tak jedeme rychle za nimi” „Konečně, hlavně rychle!” Rozjel se Lerak dál. Nemohli vznášedlo najít. Lerak zastavil vůz a troopeři se taky zastavili. „Co teď?” řekl jeden trooper. „Rozdělíme se. Já pojedu směrem na náměstí.” „Můžete se kouknout na záznamy z kamer? Potom mi dejte vědět komunikátorem. Zatím nashledanou.” A rychle se rozjel směrem na náměstí. Věděl koho tam musí najít. Žil tam jeden chlap co znal všechny kartely ve městě. Jakmile dojel do baru na náměstí, okamžitě vešel dovnitř. Vevnitř to vonělo vším možným kořením, hrála hudba a voněl tam alkohol. Rychle projel zrakem bar. A viděl toho, kterého potřeboval. Přistoupil k němu. „Zdravím Yello. Potřebuju pomoct” „s čím pak hochu?” rychle se nadechl a spustil. „unesli Aen a nevím co je to za kartel. Jejich znak je kolečko s trojúhelníkem uprostřed.” „Ale nee, chudák holka. No nicméně máš štěstí. Ten Kartel je tu nový. Říkají si Ofkalovi muži. Především se zaměřují na drogy, ale proč ji unesli netuším” v hospodě bylo stále rušno. „ A nevíš kde mají základnu?” „Vím, je to v herně, megablok 15, blok 4, patro 2 357 v ulici číslo 453, ale doporučuji ti tam vniknout zadním vchodem, ale ten je na ulici 455. Dostaneš se tam přes řeznictví. Toť vše” Lerak se zvedl „díky strejdo, jednou ti to snad splatím.” Šel ven z baru a volal do komunikátoru „Hele hoši, srazíme se na ulici 455 u řeznictví v regionu C a zavolejte někomu, aby hlídal ulici 453, tam mají hlavní budovu, ale nevolejte přes naši stanici, protože tam něco není v pořádku. Vysvětlím vám to pak. Končím” „Dobře, už tam jedeme, nejspíše seženeme tak devět trooperů zatím končím” Odpověděl voják.
„Lidi, takže kolik z nás je v druhé ulici?” „tři” řekl trooper. „Dobře, tak tedy, tady je řeznictví, vlezeme tam, nemazlete se s nimi, nejdůležitější je že hledáme moji holku, jmenuje se Aen a má hnědé vlasy. Rozumíte?” „Rozkaz” A tak vešli do řeznictví. „Ruce nahoru” „co se to děje?” Ptal se Devaronian řezník. Přitom, ale měl ruce pořád pod pultem. „Zvedni ruce ty špíno!” řekl trooper. V ten moment na něj vyskočil řezník se sekáčkem. Trooper vystřelil blasterem a trefil Devaroniana do hlavy. Ten spadl na zem a zemřel. „Uh! Beztak už o nás ví, tak pohněte” a rozeběhli se dál do řeznictví. Procházeli kolem druhů mas, které nikdy neviděli. „Tady tyhle masa nevypadají moc zdravě” poznamenal jeden trooper. Prošli celé řeznictví a tam našli další dveře. Lerak je vykopl a s kouřovým granátem se nahrnuli dovnitř. Gangsteři začli vytahovat blastery a tak začala šarvátka. Červené a modré střely svištěly kouřem a Lerak si mohl připsat první zářez. Zastřelil svou projektilovou pistolí velkého trandoshana. A pokračoval dál. Viděl schody na horu. Bylo tam ještě pět dalších trooperů a tři čekali na ulici 453 před hernou a zatýkali. Lerak řekl trooperovy vedle sebe „jdu na horu. Pojď prosím semnou, tam bude jejich šéf.” „Dobře” a mezitím zastřelil voják quarrena co se vydal po schodech. V herně kde se evidentně hrál sabacc, se ještě pořád střílelo, ale imperiálové vyhrávali. Lerak s trooperem vykopli dveře a tam byla Aen svázaná a zbitá, dva trandoshani a jeden ortolan „asi šéf.” pomyslel si Lerak a začal palbu. Jeden trandoshan to schytal a padl k zemi. Druhý byl rychlý a přiskočil k Lerakovi a odhodil ho svou mohutnou tlapou. Lerak se rozmázl o stěnu a trochu ho to omámilo, naštěstí díky výcviku byl na to zvyklí. Trooper vystřelil a zasáhl útočníka do břicha. Trandoshan se, ale nezastavil a chytil troopera a vrazil ho do stěny. Praskla helma a rozbila se mu hlava. Neměl šanci. Trooper byl okamžitě mrtvý. To ovšem naštvalo Leraka a vystřílel celý zásobník do trandoshanovy hlavy. Ten padnul mrtvý na zem. Ortolan něco zamumlal svým jazykem a potom si zapnul překladač na svém vznášedlovém vozítku. „nech mě prosím, už ji nic neudělám. Vzal jsem ji, protože věděla až příliš mnoho o tomto gangu. Musel jsem s tím něco dělat” Lerak se zamračil odpověděl „To mě nezajímá špíno, zaplatíš za to i tak” V tu chvíli výstřel střelil Aen do břicha, ta se pokusila zavázanými ústy zařvat. Lerak se otočil a hodil pistoli po thrandoshanovi, který měl prostřelené břicho, ale držel v ruce blaster a vystřelil po Aen. Mělo to být mířeno na Leraka, ale netrefil se. Pistol, kterou hodil zasáhla trandoshana do obličeje a v ten moment mu Lerak vytrhl blaster z ruky a začal mlátit obrovského ještěra na zemi. Několika silnými ranami udělal z jeho hlavy kaši. Stále rozzuřený Lerak skočil na Ortolana a řekl „stálo ti to za to špíno?” poté jej udeřil pažbou a několikrát do něj střelil. Snažil se něco říct, ale bylo pozdě. Odhodil rychle blaster a rozvázal Aen. Bylo bohužel pozdě Aen se mu podívala do očí „Miluji tě” řekla, a vydechla naposledy. Troopeři se dostali do místnosti aby oznámili vítězství Lerakovi. Bohužel ho našli v slzách. Pomohli mu vzít tělo Aen ven, kde už čekali jednotky, které odváděly zajatce pryč.„Gratuluji KP 2371, vyhladil jste gang” řekl důstojník ISB v bílé uniformě. „No, a co? Pane..” řekl zmoženě. „Omlouvám se za vaše kolegy ze základny, ale jeden byl podplacen tímto gangem. A proto neposlal troopery. Ta hlídka, kterou jste tam našel byla čistě náhodná. Měl jstě štěstí v neštěstí, jak se říká. Nicméně za to si zasluhujete vyznamenání a povýšení.” řekl Důstojník. „Děkuji, ale mou slečnu už mi to nevrátí.” zamumlal. „Je mi to líto chlapče, opravdu. Ale dopadl jste gang, který by toho napáchal ještě více. Teď si běžte odpočinout. Máte týden volna” hlasitě oznámil důstojník. „Tak děkuji” Lerak tiše řekl. Důstojník znovu spustil „ a ano, asi by vás mohlo zajímat že ten zrádce byl trooper DW 7892, prý byl s vámi na hlídce ten den. Lerak už se zmohl jen na „ta špína”
