Než začnete číst můj deník, dovolte, abych se představil. Jmenuji se Peter Yamada, žiji na Corusantu a jsem Jediským padawanem. Následující zápisy z mého deníku budou obsahovat dění mé neočekávané cesty přes slušný kus naší galaxie. To by bylo pro začátek vše, teď už se nechte vtáhnout do první části mého deníku. Do dení těsně před a v mé osudové noci.
Den jako každý jiný. Probuzení, snídaně, ranní hygiena a trénink. Meditace, ovládání Síly a boj se světelnám mečem. V takovémto pořadí se střídaly časti mého tréninku po celý den. V devět hodin večer jsem pak šel spát. Žádná mise, žádná schůzka, nic zajímavého. Tedy až do 23:18 hodin, kdy mě vzbudily zvuky z haly pod mým pokojem. Jelikož hala je nejen pod mým pokojem, ale i pod pokoji všech ostatních padawanů, vzbudili se spolu se mnou ještě další tři. Vídával jsem je sice v tréninkových místnostech, ale niják blíž jsem je neznal. I oni se vzbudili kvůli těm zvukům. Když jsme ale společně sešli dolů do haly, nikdo tam nebyl. Předpokládali jsme tedy, že ty zvuky vydával nějáký rozbitý uklízecí droid, který už buďto odešel, nebo ho odnesl některý z nespavých mistrů. Šli jsme tedy nahoru, zpět do našich pokojů. Za necelých 20 minut po návratu do pokoje jsem ale slyšel kroky. Teď už ne v hale, ale na chodbě mezi pokoji. Byly to kroky velmi pomalé a opatrné. "Tak buď to je nějáký z mistrů, který kontroluje pokoje a dává si záležet, aby byla jeho kontrola neočekávaná, nebo je to něco... no něco jiného a já nevím co." pomyslel jsem si. Když jsem přemýšlel, jestli vyjít z pokoje a zkontrolovat to, nebo si toho radši nevšímat, slyšel jsem, jak někdo otevírá dveře do protějšího pokje se stejnou kradmostí, s jakou chodí. Jistě, mohl to být některý padawan, který se v noci tajně vyplížil do svého pokoje, aby mohl odposlouchávat rozhovory mistrů a teď se právě vrací do svého pokoje, ale protože čtu až moc dobrodrůžných knih, byl jsem z toho celý vystrašený a řekl jsem si, že to radši půjdu zkontrolovat. Vzal jsem do ruky svůj světelný meč a rychle vyběhl z pokoje. Ten "někdo" už mezitím stačil vklouznout do protějšího pokoje a tak jsem šel za ním.
Vběhl jsem do pokoje s už zapnutým světelným mečem a vykřikl jsem: "Kdo jsi, ty plížile?" Otočil se na mě Mandalorian, ne počkat, vlastně to byla Mandalorianka, jak jsem poznal z jejího obleku, a namířila na mě svůj malý, ale jistě šikovný blaster. "Buď zticha, nebo zkazíš největší událost tohoto desetiletí, možná i století!!" zašeptala. Když jsem se ale podíval k jejím nohám, být zticha jsem nevydržel. Ležel tam bezvládně jeden z padawanů. "Ty jsi ho zabila!" křikl jsem. "Ne, já ho uspala." odpověděla mi na to klidně. "Tahle mise je pod vedením tvých Jediských mistrů, tak běž zpátky do pokoje a nepřekážej." Já si ale nedal pokoj a zeptal jsem se: "Pokud se zodpovýdáš mým mistrům, určitě tě znám. Jak se jmenuješ?". "To je...ehm... přísně tajné, kvůli té Si...teda Jediské misi. Teď už běž do svého pokoje!" odvětila rázně. Nezbylo mi než jít, ale když jsem slyšel, že schází ze schodů zpět do haly, vydal jsem se za ní.
Sledoval jsem ji až dolů, do haly, kde jsem se schoval za jeden z mohutných sloupů a pozoroval, co bude dělat. Viděl jsem, že mluví do komunikátoru, ale byl jsem moc daloko na to, abych slyšel co do něj říká a co se z něj ozývá. Zaslechl jsem jen jak hlas z komunikátoru říká: "Skvě.. ....., vojáku! Jakmile dáš zanmení, budeme ... i s dvěma oddíly." Trochu jsem zpanikařil a nevěděl, co dělat. "Je to skutečně mise Jediů, do které se nesmím plést, nebo je to něco nekalého?" ptal jsem se sám sebe. Pak jsem viděl, jak Mandalorianka přistoupila k velikému oknu a mávla svisle rukou. Asi minutu na to (Tu minutu jsem byl v absolutním tranzu, protože jsem nevěděl co mám sakra dělat.) se otevřely obrovské dveře, kterými do haly vlétla menší přepravná loď, sloužící jak pro přepravu zboží a materiálů, tak i lidí a jiných ras. No v tomto případě to byli, jak jsem ani ne za deset vteřin viděl, maskovaní lidé v brnění. Naprvní pohled jsem poznal, že to jsou vojáci Sithského Impéria. Pozdravili se s Mandaloriankou, něco chvíli mumlali a pak do haly vtrhli čtyři mistři Jediové. To teprve začala ta pořádná zábava...
Jakmile vojáci mistry uviděly, začali střílet ze svých blasterů. Po chvíly ale zjistily, že dokud mají Jediští mistři své světelné meče a dokud umí ovládat Sílu, je boj marný a tak se začali stahovat zpět do lodi. Mandalorianka vytvořila mezi Jedii a vojáky ohnivou zeď, aby Jediům znemožnila dohnat vojáky, ještě než se nalodí. Jediům ale stačily jen dva skoky a byly u lodi, která právě vzlétávala. Všichni čtyři na loď skočili a pomocí světelných mečů se hravě dostali dovnitř. Pak jsem slyšel jen velký výbuch uvnitř lodi. Loď se zastavila a zanedlouho poté vyskočili dva Jediové. Za nimi vylétla i Mandalorianka a začala po nich střílet ze svého blasteru. Jeden z Jediů ale střely odrazil přímo do jejího jatckpacku a ona spadla přímo mezi Jedie. Jeden z nich jí vzal a odváděl jí do místnosti pro mistry a druhý skočil zpět do lodě. Téměř hned na to vyskočil opět ven a vynesl z lodě i další dva Jedie. Ti byli ale na první pohled mrtví a protože jsem z toho byl značně zděšený, vyběhl jsem ze svého úkrytu a ptal se mistra co se vlastně stalo a jestli mu z něčím můžu pomoct. Mistr mi vysvětlil, že sám neví o co jde, že jen s dalšími třemi mistry zalechl něco v hale a tak to šel zkontrolovat. Když mistři skočili do lodě, Mandalorianka prý odpálila nějákou bombu, čímž zabila dva z udatných mistrů a to, co zbylo z oddílu vojáků Sithského Impéria. Ujistil mě, že už se není o co strachovat a také odcházel do místnosti pro mistry. Ještě než tam ale stačil dojít, do haly přistála další, stejná loď.
"No jistě, z komunikátoru té Mandalorianky se přece ozývalo DVA oddíly. Tohle tedy musí být ten druhý..." pomyslel jsem si. Ještě než jsem stačil cokoliv říct nebo udělat, z lodě vystoupil oddíl vojáků a v čele oddílu ještě někdo. Ze začátku jsem si myslel, že je to třeba kapitán vojáků, ale pak jsm poznal, že má místo brnění dlouhý hábit a místo masky kapucu. Mistr po mé pravici na muže v čele promluvil, jako by se znali už dlouho: "Co tady chceš, Dranu?". "Přišel jsem se podívat, jak se vede tobě a tvým padawanům." odvětil Dranu přidrzlým hlasem. "A na to snad potřebuješ vojáky?" řekl mistr. "Má návštěva má ještě druhý důvod. Jakožto nové jmenovaný Sith mám za úkol zabít padawany v tomto chrámu. A pokud mi v tom budou stát, tak i mistry. Tebe ale, protože se už tak dlouho známe, ušeštřím a pouze tě zajmu." Hned na to rukou pokynul vojákům a ti po mistrovy i po mě začli střílet. Mistr bez problémů odrážel všechny výstřely, ale pak ho tačal Dranu pomocí Síly škrtit a mistr se nemohl bránit. Rychle jsem se rozběhl do místnosti pro mistry, abych mistry informoval o tom, co se děje v hale. Když jsem ale do místnosti doběh, všichni uvnitř byli mrtví. Tedy až na dva mistry, kteří ale ostatní zradili a přidaly se k Sithům. To oni dva zabili všechny ostatní mistry! Teď jsem byl v pasti. Přede mnou byli dva zrádci a za mnou jeden Sith s oddílem vojáků. Jistě by mě zabily, kdyby se nevzbudili další čtyři padawané a neodhodili pomocí Síly Dranua dál od dveří, abych z nich mohl vyběhnout. Pak jsem společně s těmi čtyřmi zneškodnil celý oddíl vojáků. Proti zrádcům a Sithovy jsme ale neměly sebemenší šanci a tak jsme rychle utekli do záchraného modulu, který byl naštěstí hned nalevo od přistávací rampy před chrámem. Ještě než nás zrádci a Sith stačili dohnat, nechali jsme se v modulu vystřelit kamsi do středu Corusantu. Naštěstí jsme nepřistály někam do davu lidí, ale na střechu jedné vyšší budovy. Z budovy jsme se dostaly dolů a rychle zapadli do jedné z mnohu Corusantských kantýn.
Všem pěti nám bylo jasné, že nás bude chtít Dranu dostat a tak jsme se museli dostat co nejrychleji z Corusantu. Všichni z nás uměli řídit stíhačky a malé nákladní lodě a tak jsme ukradli nějáké ty peníze (Nic jiného než krádež nám bohužel nezbývalo. Byla to krádež pro dobro Jediů a tím pádem i pro dobro celé naší galaxie) a jednu malou nákladní loď si pronajali. Ještě tu noc jsme tedy narychlo opustili Corusant a vydali se na naši neočekávanou cestu.
Poznámka autora: Celý děj se odehrává v období Staré Republiky a spadá do Legend. Není niják potvrzeno, ale ani vyvráceno, že se děj opravdu stal. Jakákoliv shoda, nebo podoba jmen použitých v příběhu se jmený skutečnými je čistě náhodná.
Musel jsem se ještě párkrát rozhlédnot, abych zjistil, že jsem na republikové (no teď už vlastně imperiální) bojové lodi. „No to je nadělení. Jak se odsud dostanu?“ pomyslel jsem si.
