Chandrila, Chráněná přírodní oblast, 18 BBY Ruce jsem dal dolů a díval jsem se na toho muže v zeleném s loveckým blasterem s neskrývaným podivením.
„Odkud mě znáte?“
„Jmenuji se Dalen Rem a jsem správce tohoto lesa. Ona je to vlastně i chráněná přírodní oblast. Jsou tu zvláštní prameny vody a říčky a další přírodní úkazy.“
„No dobře, ale odkud vy znáte mě?“
„Všechno vám vysvětlím, pojďte se mnou do mého domu.“
*nesouhlasné zapípání*
„R2 má pravdu. Nevím jestli vám mohu věřit.“
„Můžete mi věřit Jedii. Jsem přítel Chandrilské vlády.“
„Správce lesa a zná se s Chandrilskou vládou?“
Dalen Rem bezmocně rozhodil rukama a řekl: „Vy Jediové umíte používat tu Sílu. Tak si mě pomocí ní prozkoumejte a zjistíte, že mluvím pravdu.“
Soustředil jsem se tedy a Sílou prozkoumal jeho mysl a mluvil pravdu.
„Dobrá, věřím vám.“
„Výborně. Tak nepůjdeme už? Pomalu mi začíná být zima.“
Vydali jsme se na cestu k domu správce Rema.
Chandrila, imperiální stanoviště, 18 BBY
Aletre Ricmas stál mezi klony v jednom z transportérů. Za chvíli tam budou. Už se těšil na výslech. Jedie zatím nevyslýchal. To bude sousto, úplně nová zkušenost.
Najednou lodě hladce přistáli a Aletre vystoupil jako první a hned za ním ostatní. Pak se otevřely dveře další lodě a Aletre se nestačil divit.
Nikdo v ní nebyl! Rychle přiběhl k lodi a zběžně ji prohlédl. Za chvíli na něj vojáci zavolali, že v téhle lodi jsou mrtví. Jen jeden to přežil. A v další lodi jsou také všichni mrtví.
Vstoupil do prostoru lodi, kde byl přeživší. Ten klon byl postřelený do boku a podařilo se mu si aspoň sednout a opřít se.
„Co se tu stalo? A jak to, že jsou všichni ostatní vojáci mrtví!?“
„Pane byl tu ten Jedi, co jsem ho zajali. Měl na zádech, jump pack. Asi pomocí něj...“ Klon si sundal helmu a řekl: „Pane nemohl bych nejdřív jít za zdravotníkem? Všechno vám pak řeknu.“
„Ne!“
„Dobře pane. Pomocí toho jump packu se asi dostal sem. Zřejmě z té první lodi vyletěl. Poté začal střílet do našich dveří. Překvapení jsme je otevřeli a on nás meztím všechny zlikvidoval.“
„Mám chuť vám dát facku, ale neudělám to, mám totiž něco lepšího.“
Aletre rychle vyběhl směrem ke svému stanu a na chvíli v něm zmizel. Mezitím ostatní klony podpíraly svého kolegu, chtěli ho dostat na nohy.
Pak však Aletre vyběhl ze svého stanu s loveckou blasterovou puškou, která se obvykle používala na lov zvěře. Oči mu zářily touhou po potrestání nesúspěšného vojáka. Když ostatní klony zpozorovaly, co vlastně chce jejich nadřízený udělat, tak se mu čtyři postavili do cesty, dva podpíraly raněného a chtěli ho rychle dopravit do zdravotnického stanu. Ostatní vojáci dostali strach z nadřízeného nebo trestu od něj, kdyby se mu postavili na odpor.
Aletre surově odstrčil a trochu pomlátil statečné a začal střílet po vojácích, kteří pomáhali raněnému. Po jednom z nich začal střílet a trefil. Zasažený se bezvládně svalil k zemi a zraněný trochu ztratil rovnováhu, ale tu mu navrátil jeho druhý pomocník. Ricmas znovu pozvedl blaster a namířil si to na druhého pomocníka. Pak k němu, ale došly dva klony, které před tím odstrčil a znovu se mu postavili na odpor.
Na znamení, aby přestal, na něj zamířili svými blastery. Aletre se jen zasmál a oba je zastřelil. Pak namířil na přeživšího podpěrače a střelil. Opět byla střela smrtící. Zraněný ztratil rovnováhu a svalil se na zem.
Aletre se k němu rozběhl. Když si raněný nešťastník všiml rozzuřeného nadřízeného, tak se snažil rychle vstát. Podařilo se, ale lovec už dostihl svou kořist. Kořist tedy zraněný klon se ještě rychle pokusil párkrát vystřelit, ale marně.
Aletre Ricmas ho povalil na zem a hlaveň pušky namířil na čelo. Pak se podíval do jeho prosebných, zoufalých očí. Potěšeně se ušklíbl a zmáčkl spoušť.
O hodinu později
Aletre Ricmas seděl ve velitelském stanu, zcela sám. Trest smrti pro zraněného klona už pustil z hlavy. Když je někdo slabý nebo neschopný, musí být zničen, aby nebrzdil silné a schopné. A ti co se zastávají slabého? Stejná verbež.
Najednou k němu došel ten inkvizitor.
„Cítím mezi vojáky hněv. Chtějí pomstít svého druha.“
„Pokud soucítí s tím mrtvým slabochem, tak se s nimi má jednat jako se slabou zvěří, která musí být zlikvidována. To jsou zákony přírody.“
„Nepochybně, ale možná začnou vojáci svou loajalitu upínat k někomu jinému,“ ušklíbl se.
Ricmas zrudl, „Co si o sobě myslíte!? Vy jste můj podřízený! Já jsem velitel pátrání!“
Ve vzteku vyskočil z lavičky, ale najednou se mu začalo špatně dýchat, nemohl se pořádně nadechnout. Měl pocit, že ho něco nebo někdo škrtí, instinktivně se snažil ony škrtící ruce uvolnit nebo dostat pryč. Ale žádné tam nebyly. Kolem jeho krku nebylo nic. Přesto se čím dál víc dusil. Padl na kolena a podíval se na inkvizitora.
Jednu ruku měl zvedlou v gestu, jakoby ho škrtil, ale vůbec se ho nedotýkal. Aletre vydal přidušenně: „Jak to děláte?“
Inkvizitor najednou ruku rozevřel a uvolnil. Aletre se hned zhluboka nadechl.
„Pozor, aby vás moc neudávila Ricmasi.“
Aletre Ricmas ještě pořád rozdýchával svůj přiškrcený zážitek a nenávistně vzhlédl ke svému konkurentovi.
Žádné komentáře:
Okomentovat