Všechno
začalo tak dávno. Už si to ani nepamatuji. Byl den před mými
patnáctými narozeninami, nemohl jsem se dočkat až mi bude patnáct
let. Nevím co mě to v ten čas bralo ale chtěl jsem vstoupit do
Galaktického Impéria. Větší chybu jsem udělat nemohl, když se
tak zpětně ohlédnu. Lepší možnost však ani nebyla. Je jedno
jestli zemřu zde na Alderaanu, až sem přiletí Impérium a nebo
jestli zemřu někde jinde. Naše planeta měla docela štěstí.
Impérium se jí zatím vyhýbalo ale na jak dlouho? To si netroufl
nikdo říct. Každý se i přes svojí značnou moc bál o svůj
život. Každý věděl co je doopravdy Impérium.
Doufám
že tyhle zápisky nikdo nenajde, nebo půjdu rovnou na popravu.
Vraťme se zpět do mého mládí. Když jsem dovršil patnácti let,
měl jsem jasno kam půjdu, do Impéria. Otec i matka mě nechtěli
pustit a popravdě se jim ani nedivím. Já byl však jiného názoru.
Když otec i s matkou usnuli, vkradl jsem se k otci do pracovny,
zkopíroval podpis jeho, tak i matky na přihlášku do "Akademie
Galaktického Impéria". Ještě jsem chvíli váhal zda opravdu
jít a nebo ne ale moje mladická nerozvážnost promluvila za mě.
Rychle jsem šel do našeho malého hangáru a ukradl otci loď. Opět
jsem chvíli váhal a opět jsem za sebe nechal mluvit někoho
jiného, někoho kdo už ve mně dávno není. Nastartoval jsem loď,
trochu se vznesl a vypálil z hangáru jako střela z blasteru, "E
11". Naposledy jsem se podíval na můj domov a tam jsem to viděl.
Otce s matkou v okně. Na tu dálku jsem nedokázal poznat jejich
emoce, ale něco mi říkalo že plakali. To bylo naposledy co jsem
spatřil alespoň jejich rozmazané tváře...
Žádné komentáře:
Okomentovat