Další den ráno.
studenti si ani nestačili najít svá místa když se na hodinách objevilo 8:15 a ze dveří vyšel vrchní instruktor. Všichni si stoupli a byli v pozoru. Nikdo se ani neopovážil hýknout. "Studenti, sednout.!" Řekl přísným hlasem a všichni jsme se posadily. "Dnes mi bylo z důvodu nadcházejících zkoušek nařízeno udělat takový malý test." Řekl a zákeřně se podíval přímo na mě. Jeho tvář byla kamenná a však z jeho očí bylo znát že se škodolibě směje. Snažil jsem se jeho pohled přehlížet a dopisoval jsem si poznámky a nové typy strategií co mě napadly. Pak V. Instruktor pokračoval: "V dnešním testu se rozdělíme na dvě skupiny. Ta jedna která vyhraje, bude mít zajištěno že se o jejich schopnostech dozví vrchní velení. A však ta která prohraje bude zahanbena, a zesměšněna jako ta nejhorší a samozřejmě se o tom též dozví vrchní velení." Řekl přísně a taktně.
Poté nás rozdělil. Celá třída 40 žáků se rozdělila na dvě a ty dvě skupiny na čtyři podskupiny. Z každé skupinky si 10 žáků sedlo k jednomu stolu a začala bitva. Jedna strana hrála za Impérium a ta druhá za fiktivní Rebely. Ironicky byla právě Rebelská strana o mnoho znevýhodněna a v té samé jsem byl i já. U pultů jsme se střídali po fázích. Imperiální strana vyhrávala jednu bitvu za druhou a však stále se jím nedařilo nás dostat. Nakonec po všech deseti jsem k pultu usedl já. "Jste připravení na krutou porážku?" Zeptal jsem mě ten co zasedal za Imperiální stranu. Byl to bělovlasý kadet z bohaté rodiny. "Bývalý senátorův synáček si myslí že je nejlepší jo? Tak se ukaž!" "Začněte!" Rozkázal instruktor. Pro mě osudová bitva započala:
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přítomnost
"Dostali jsme vaši zprávu a vaší kapitulaci přijímáme a však též mám jednu podmínku." Pak nastalo chvíli ticho. "Chceme vás, budete představen před soud za vaše zločiny." Kousl jsem se do rtu a pravil: "Vaše slovo na to že je necháte jít. A já vám dám své slovo na to že se vám vydám." "Proč bychom vám měli věřit? Jste imperiální důstojník." "Máte mé slovo jako kapitána." Řekl jsem a ukončil hovor. "Kapitáne." Řekl můj pobočník a hleděl mi zpříma do očí. "Vyhlaste to i zbytku posádky, ať se všichni beze zbytku a neozbrojení vydají do únikových modulů." "A co vy pane?" Zeptal se důstojník od zbraňových systémů. "Já teď půjdu do své kajuty. Až bude vše hotovo, přijďte mi to vše oznámit a pak se též opusťte loď, pobočníku." Řekl jsem, otočil se na místě a vyšel ze dveří. Po chodbách lodi běhali lidé co se připravovali na opuštění lodi. Já jsem jimi jen pomalu šel a cestou hladil zdi mého křižníku. "Sloužil jsi mi výborně." Řekl jsem když jsem došel ke své kajutě. Vešel jsem dovnitř a sedl si za stůl. Na něj jsem položil svůj blaster i se všemi příčkami a odznakem flotily.
Žádné komentáře:
Okomentovat