Když jsme došli k propouštěcím dveřím tak se ozvala rána. Dveře se rozletěli a z nich vyšli vojáci. Ihned na nás namířily své zbraně. Jen jsem zvedl hlavu a hodil se do pozoru. Můj pobočník udělal to samé. Poté tam vstoupil velitel. Byl to Admiral Ackbar. Pozdravil jsem ho stejně jako jakéhokoliv kapitána. "Zdravím vás Admirále." Mon clalmarian jen přimhouřil oči a podíval se přímo do těch mých. "Též vás zdravím." "Tato loď se spolu se mnou a mým pobočníkem vzdává." Řeknu a podám mu můj blaster. "Bohužel nemám nic jiného takže se omlouvám za takovou neformální kapitulaci." "Nevadí kapitáne. Pojďte s námi." Bez jakéhokoliv odporu jsem šel s ním. "Za tohle mě bude celé Impérium považovat za zrádce." "Zato pro vaší posádku budete hrdina." "Vy mě utěšujete?" "Jste férový a chytrý muž, to se u imperiálních důstojníků moc nevidí." Řekl když jsme došli na můstek. Loď se odkotvila od mého destroyeru a chvíli se vyhýbala troskám a když z nich vylétla tak Admirál zavelel: "Zamiřte k naší velitelské základně." "Rozumím!" Odpověděl rebelský důstojník a loď vletěla do hyperprostoru.--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zpět na akademii
"Vyhrál jsem." Řekl jsem s klidem a všichni co byly v té domě v místnosti se na mě koukali. Jedni překvapení, druzí v úžasu a další v zášti. "Podváděl jsi!" Vykřikl na mě protihráč. "Není možné aby jsi porazil dva z nejmocnějších křižníků pouhými stíhači a bombardéry!" Řval a kopal do stolu jak malé dítě. "Není na tom nic k nepochopení. Obří lodě jsou nevýhodné proti těm co proniknou i malou skulinkou obrany." Řeknu, zvednu se od stolu a podívám se mu zpříma do očí. "Tak dost!" Rozkřikl se instruktor. "Kadete Lowatchi! Kadete Archome! Pojďte se mnou." Řekl vrchní instruktor. Oba dva jsme se postavily do pozoru a se zaťatými pěstmi jsme se oba rozešli za velitelem.
Po nějaké době jsme zastavily před před dveřmi do kanceláře. Nevěděl jsem proč ale měl jsem takový divný pocit. Mrazivý a temný. Dveře se otevřely a mi vešli dovnitř. Byla to menší místnost a na první pohled se zdálo že je i prázdná. Pak však někdo, a podle zvuku bylo slyšet že to je stormtooper, roztáhl rolety. Před námi na stole seděl muž, jeho tváře byli směrem dovnitř a jeho světle modré oči zářily velkým chladem. Ihned jsem zasalutoval. Věděl jsem o koho šlo. "Kadeti, tohle je Moff Tarkin." Wilhuff si nás velmi striktně projel. "Kdo to je?" "Sám jste řekl že mám přivést člověka co je dle mne nejlepší." "A kdo je on?" Zeptal se a podíval mým směrem. "To je náš nynější nejlepší student D. Lowatchi." "Chápu komandére. Můžete odejít." Řekl Tarkin vrchnímu instruktorovi a on odešel. Stál jsem nadále v pozoru a nedokázal odtrhnout zrak z toho jeho. "Takže..vy jste ti dva nejlepší." "Pane on podváděl!" Rozkřikl se na mě E. Archom. "Co na to řekneš?" Zeptal se mě Tarkin přímo a lehce se ušklíbl. "Vše jsem dopředu plánoval. Snažil jsem se připravit na každou individualitu. Ale to že bych podváděl odmítám. Použil jsem jen prostředky co jsem měl a vynaložil do nich maximum." Můj proslov Tarkina zřejmě mile překvapil. Bylo na něm vidět že jsem se mu krapánek zalíbil. "Co na to řekneš ty?" Zeptal se Tarkin Archoma. Ten jen stál a koukal ven z okna, nedokázal se zmoct na slovo. "Dobře, co mám teda podle tebe s ním udělat?" Zeptal se mě. "Ta otázka mě zaskočila a však jsem se zmohl na ''odpověď''. "Já bych jej...poslal zpět do třídy a nechal zopakovat ročník." Řekl jsem a cítil jsem se jako vítěz. "Jak myslíš." Opravdu se právě stalo to co se stalo? Archom se na mě s obličejem plný vzteku podíval. Pak pozdravil a odešel. "Tak a teď ty. Jsi nejlepší z kadetů na téhle akademii." Řekl Tarkin a podíval se na mě. "Chtěl bych pouze sloužit impériu a mít možnost se prosadit." "Hmm....to by se dalo zařídit. můžeš jít. Jo a další týden si sbal kufry, byl jsi převelen na prestižní Imperiální námořní školu na stanici U-452." To byl pro mě skoro jako sen. Podle zvěstí ten co tam přišel dostal na konci velení křižníku už takhle z patra. "Děkuji pane!" Řekl jsem, pozdravil a vyšel ven.
Po nějaké době jsme zastavily před před dveřmi do kanceláře. Nevěděl jsem proč ale měl jsem takový divný pocit. Mrazivý a temný. Dveře se otevřely a mi vešli dovnitř. Byla to menší místnost a na první pohled se zdálo že je i prázdná. Pak však někdo, a podle zvuku bylo slyšet že to je stormtooper, roztáhl rolety. Před námi na stole seděl muž, jeho tváře byli směrem dovnitř a jeho světle modré oči zářily velkým chladem. Ihned jsem zasalutoval. Věděl jsem o koho šlo. "Kadeti, tohle je Moff Tarkin." Wilhuff si nás velmi striktně projel. "Kdo to je?" "Sám jste řekl že mám přivést člověka co je dle mne nejlepší." "A kdo je on?" Zeptal se a podíval mým směrem. "To je náš nynější nejlepší student D. Lowatchi." "Chápu komandére. Můžete odejít." Řekl Tarkin vrchnímu instruktorovi a on odešel. Stál jsem nadále v pozoru a nedokázal odtrhnout zrak z toho jeho. "Takže..vy jste ti dva nejlepší." "Pane on podváděl!" Rozkřikl se na mě E. Archom. "Co na to řekneš?" Zeptal se mě Tarkin přímo a lehce se ušklíbl. "Vše jsem dopředu plánoval. Snažil jsem se připravit na každou individualitu. Ale to že bych podváděl odmítám. Použil jsem jen prostředky co jsem měl a vynaložil do nich maximum." Můj proslov Tarkina zřejmě mile překvapil. Bylo na něm vidět že jsem se mu krapánek zalíbil. "Co na to řekneš ty?" Zeptal se Tarkin Archoma. Ten jen stál a koukal ven z okna, nedokázal se zmoct na slovo. "Dobře, co mám teda podle tebe s ním udělat?" Zeptal se mě. "Ta otázka mě zaskočila a však jsem se zmohl na ''odpověď''. "Já bych jej...poslal zpět do třídy a nechal zopakovat ročník." Řekl jsem a cítil jsem se jako vítěz. "Jak myslíš." Opravdu se právě stalo to co se stalo? Archom se na mě s obličejem plný vzteku podíval. Pak pozdravil a odešel. "Tak a teď ty. Jsi nejlepší z kadetů na téhle akademii." Řekl Tarkin a podíval se na mě. "Chtěl bych pouze sloužit impériu a mít možnost se prosadit." "Hmm....to by se dalo zařídit. můžeš jít. Jo a další týden si sbal kufry, byl jsi převelen na prestižní Imperiální námořní školu na stanici U-452." To byl pro mě skoro jako sen. Podle zvěstí ten co tam přišel dostal na konci velení křižníku už takhle z patra. "Děkuji pane!" Řekl jsem, pozdravil a vyšel ven.
Žádné komentáře:
Okomentovat