[Povídka] Bounty Hunters from the underworld #3 Spojenec alebo Zradca

Došiel som k obrneným dverám. Priložil som k nim ucho a márne som sa snažil započuť nejaký hlas, zvuk alebo niečo iné, čo by mi pomohlo v rozhodovaní. Po hodnej chvíli márneho státia pri dverách som sa rozhodol. Obrátil som sa k Deth-2.0 a naznačil som mu, aby prišiel ku mne. „Áno, pane, čo si želáte ?“ spýtal sa ma ustarostene drojd  . Pripevnil som mu na hruď termálny detonátor. Potom som sa ho bezcitne spýtal: „Pôjdeš dnu alebo ti vypálim všetky obvody ?“ „Nie, pane, len to nie !“ skríkol droid a položil svoju zbraň T-21 na zem. „Nevedel som, že si taký zbabelec.“ Pousmial som sa a Deth-2.0 otvoril pancierové dvere. „Vstúp,“ pošepkal som droidovi a on sa nesmelo pohol do tmavého šera hlavnej haly. Droid zastal, ja som zastal tesne za ním a začal som sa v tom šere orientovať. Po obvode celej haly boli sochy, ktoré zrejme mali znázorňovať predstaviteľov Crew of Deth. Ale ani jeden nemal odhalenú tvár, všetci na sebe mali kapucňu alebo masku nápadne sa podobajúcu tej mandaloriánskej. „Kde sú všetci ?“ V tom na druhej strane miestnosti niečo buchlo. Vytiahol som svoju modifikovanú DLT-19 a namieril som ju tým smerom . Zo šera sa ku mne blížila osoba v prepychovom brnení Mandaloriánov. „Ty si Maril ?“ spýtal sa ma mužský hlas s mandaloriánskym prízvukom. „Áno, pane !“ odpovedal som s úctou. Tajomný mandaloriansky muž mi podal ruku „Erkin.“ „Teší ma,“ odpovedal som  zmetene. „Dobre, tak zlož svoju zbraň,“ povedal a otočil sa smerom, odkiaľ prišiel. Nechápal som kto, to je a či mu môžem dôverovať, ale začal som kráčať za ním. „Deth-2.0, môžeš ísť a daj si dole ten detonátor !“ zakričal na drojda. „Oú, ďakujem, pane !“ odpovedal droid. Zo zeme zdvihol svoju T-21 a odkráčal z haly. Keď sme došli k turbovýťahu, Erkin zadal nejaký kód a buchol po červenom tlačítku . V tej chvíli sa predo mnou zavreli veľké trojpancierové dvere turbovýťahu. Erkin si  dal dole masku a modrými očami si ma začal prezerať od hlavy až po päty. Turbovýťah sa dal do pohybu „Nie veľa nováčikov má odvahu na to, aby po smrti veliteľa prebrali velenie“ povedal mi Erkin s úškľabom na tvári. Pousmial som sa. „Tvoja partia je naozaj zručná, možno by sa tu pre vás našla nejaká prácička.“ turbovýťah zastal. Po otvorení dverí ma ovalilo priam oslepujúce svetlo. Vystúpil som z turbovýťahu a začal som kráčať za Erkinom. Erkin zastal pri hologramickom stole. Z rohu tejto zvláštnej miestnosti vyletel strážiaci drojd DRK-1 a pripojil sa do hologramického stolu. Na holograme sa spustili zábery z našej misie. Erkin sa zasmial a pozrel na mňa. „Úctyhodná práca, mladý, mám pre vás misiu.“ Potom vytiahol svoj komlink a povedal: Deth-2.0 zabi senátora, účel splnil, máme tu konečne niekoho kto preukázal svoje schopnosti.

Cesta světla k temnotě – 2. Část

Místo : Hyper prostor

Čas : 19 BBY, Těsně po Palpatinově proslovu v senátu

,, Admirále podejte hlášení o naší poloze, ´´ řekl jsem. ,, Jsme 0,5 Parseků od našeho cíle. ´´ Na to jsem kývnul hlavou.V tom jsem nevědomky zavřel oči, a uviděl jsem 13 mužů, a červenýma očima jak někoho uprostřed smaží blesky. V ten moment jsem zase otevřel oči, a na něco dalšího jsem se Admirála zeptal, konkrétně : co je nového ? ,,Kancléř Palpatin reformoval galaktickou Republiku, na ´´ cituji ´´ první galaktické Impérium. ´´ ,,opravdu Pane´´ ,,Pane, ano pane. ´´
,,Admirále.´´ ,,Mistře Jedáji .´´ ,,odcházím do své kajuty kdyby mě někdo scháněl, ´´ řekl jsem. Pár výtahů mě svezlo až k ubikacím. když jsem vešel do dveří, sundal jsem si masku a společně s mečem jsem ji položil na noční stolek. Oblékl jsem si speciální termo prádlo, a přemýšlel jsem co měl znamenat ten výjev. Asi po půl hodině vedle mě zazvonil malý komlink, a Admirál mi oznámil že jsme nad Ilumem, já mu na to odvětil : ,, ať mi připraví Z – 95 Hedhounter, a 2 transportéry LAAT.´´ Když jsem vešel do hangáru, 2 Klonový vojáci mi předali Headhounter a Četu klonů. Já jsem do něj nasedl a dveře hangáru se otevřeli a já jsem s transportéry mohl proletět.

James Walker-chlapec z vesmíru (kapitola 1.)

   Ahoj jmenuji se James Walker. Je mi 15 let a žiju se svou matkou v malém domě na planetě Jakku, která je pod nadvládou Impéria.  

  

Abych upřesnil, žiju na pouštní planetě, na které se nepřežívá zrovna nejsnadněji. K přežití sbírám součástky na sestrojení robotů. Matka je sbírá pro potravu, já jak už jsem řekl, k sestrojení robotů. Matčiny součástky se vyměňují za „jídlo“.

  V noci je tady velká zima, ale přes den je tady opravdu hic. Není tady voda ani stromy a mejlůrany, jogany  a jiné ovoce dostáváme jen na den Impéria.  Nejsou tady skoro žádná zvířata, která bychom mohli lovit. Nemůžeme odsud odletět, protože nevyděláme kredity, takže bychom si nemohli obstarat potravu. Což znamená…

„Jamesi?“ ozvalo se ze schodů.

[Povídka] Sběratel - Část.3 - Černobílá

Po výslechu prvního strážce chrámu šel Nils Pollock rovnou do přízemí věže rozkazu kde nahlásil nevalné výsledky výslechu a svůj odchod. Sotva vyšel z budovy když ho vyrušil jeden klon v červeném brnění: ,,Pane, předtím než odletíte máte donést zbraně těch vězn'ů císaři''. ,,Večer někoho pošlu'' odbil ho kapitán. Zanechal vojáka před věží a sám šel směrem ke svému domu. Začal pochybovat o impériu, měl pocit že předválečná demokracie se mu hroutí před očima, že to za co bojoval je nakonec horší než separatisti. Nejdřív to byla reforma na Impérium a ted' kvůli tomu strážci chrámu pochyboval i o zradě jediů. Když se dostal do malé špinavé uličky se špatným osvětlením všiml si že ho sleduje dvojice rodianů. Zatím si s tím nelámal hlavu, mohlo také jít jen o náhodu ale i přesto začal být ostražitější ,nikdy neškodí být připravený na případný útok. Jeho podezření se potvrdilo když z druhé strany uličky vyšel jeden člověk který na něj okamžitě namířil blaster. Ale Nils byl rychlejší. Než příchozí stihl zareagovat vystřelil omračující paprsek a dal se k útěku směrem od rodianů. Jakmile se dostal z uličky vrazil do obrovské postavy která ho okamžitě omráčila.