Čepice mu spadla z hlavy a spadla přesně na místo odkud jsem ji předtím zvedl. Jediné co jsem dál zahlédl bylo jak ho odvádí směrem k senátu...
Tacla to bylo jediné slovo které padlo mezi rodiany a rozuměl jsem mu. Bylo to vodítko a já jsem uvažoval jestli se ho mám chytnout a zachránit důstojníka nebo si dál jít po svých. Vzhledem k mému uvěznění jsem byl spíš nakloněn druhé možnosti. ,,Svět není černobílý'' vybavila se mi slova často opakovaná v chrámu až do začátku války. Ta myšlenka rozhodla: kdybych od toho odešel stejně bych pravděpodobně nic neměl, ale takto... kdo ví.
Než jsem vzistil co to Tacla je a kde se nachází byla půlnoc. Ted' jsem se nacházel v překvapivě dobře zařízeném baru. ,,Bude půlnoc, zavírám'' oznámil mi moncalamirský podnikatel (pravděpodobně majitel restaurace) . ,,Pouze někoho hledám'' odpověděl jsem obratem. ,,A koho tu někdo jako vy může hledat?''. ,,Řeknu vám jedno jméno, a vy mi povíte jestli zde je''. Mon calamari se na mě podezřívavě podíval. ,,Nikdo tu není''. ,,Já si myslím že zde je republikový důstojník''. Majitel podniku se na mě nakvašeně podíval: ,,A jste si jistý?'' Zhroženě jsem se díval jak zamyká dveře a vytahuje na mě blaster. Opatrně jsem zvedla ruce ,,Jen jsem ho hledal'' řekl jsem. Mon Calamari se hrozivě usmál: ,,A já vás k němu dovedu'' řeka a popostrčil mě směrem k baru. v malé místnůstce vedle odsunul jednu skříň a odhalil tím skryté dveře. Pokynul mi abych vešel dovnitř. V místnosti ve které jsem se ocitl pak byla příšerná tma, a tak jsem se okamžitě chopil své temné příležitosti a vrazil do Mon Calamariho loktem. Měl jsem pocit že měl příležitost na mě vystřelit ale z nějakého důvodu to neudělal. Byla to chyba, poté co jsem mu blaster vyrazil z ruky jsem ho během chvilky složil. Vzal jsem blaster a rozsvítil. Místnost byla až na nějaké krabice a koš prázdná. na mé pravé straně byly jedny dveře za kterými jsem někoho slyšel. Pomalu jsem otevřel dveře (tentokrát na kliku) a vešel. Uvnitř bylo šest osob, Pollock, jeden další člověk, dva rodiané, twi'lek a obrovitý gigoran. Všichni až na kapitána seděli u menšího obdélníkového stolu asi pět metrů od dveří. Kapitán byl připevněný k energo-držákům pár kroků dál a byl očividně mučen elektrotyčí která stála opřená vedle. Okamžik později jsem si všimnul že blaster který jsem si ''půjčil'' byl falešný.. to by vysvětlovalo reakci mon calamariho. Přitáhl jsem si elektrotyč a nastavil ji na omráčení. Nejrychlejší reakce měl jeden z rodianů. Ještě než jsem si stačil tyč přitáhnout už stačil dvakrát vystřelit. Výstřelům jsem se uhnul a třemi dobře mířenými údery jsem omráčil oba rodiany a člověka. Pokusil jsem se o čtvrtý rychlý úder na twi'leka ale ten ho odblokoval svým dlouhým blastrem. Zkusil jsem další, tentokrát lépe vedený, úder ale do cesty mi vstoupil gigoran kterého zásah nedokázal omráčit. Rychlou otočkou jsem se pokusil udeřit Twi'leka ale ten útok znovu odrazil. Měl jsem problém. Pokud bych se pokusil omráčit gigorana twi'lek by pravděpodobně dostal dost času na to aby po mě mohl vystřelit a omráčit twi'leka jsem nemohl protože byl dost zdatný v odrážení mých útoků přičemž se na mě po každém úderu vrhl gigoran. Pollock byl celou dobu na energodržácích a bezmocně vše sledoval. Jakmile jsem si toto uvědomil přestal jsem s dosavadní strategií a udělal krok vzad. Gigoran to nečekal a tak jsem ho elektrotyčí bodl přibližně k srdci a držel ji tam. Dle mého předpokladu twi'lek na mě okamžitě namířil svůj blaster. Okamžitě jsem se schoval za gigorana který se sotva držel na nohou. Twi'lek se neodvážil vystřelit, pokoušel se gigorana obejít a vystřelit na mě ale já jsem vždycky uhnul. Když jsme se dostali do pozice ve při které jsem byl blíž ke dveřím a twi'lek u energodržákům pustil jsem kapitána sílou z držáků. Jakmile Pollock dopadl na zem vrhnul se na twi'leka a shodil ho na zem. Přiběhl jsem k němu a twi'leka omráčil. Kapitán vypadal trochu zaraženě ale jinak v pořádku. ,,Kapitáne Pollocku, myslím že bychom měli odejít. Začínají se probouzet.'' řekl jsem a pokynul mu at' jde první. Vedle byl už probuzený mon calamari kterému jsem sebral klíč a znovu ho omráčil. Pár bloků dál jsem Pollocka zastavil. ,,Ted' by mě zajímalo.. co po vás chtěli''. Kapitán se na mě uštvaně podíval. Na rozdíl ode mě těžce oddychoval. ,,Proklouzla informace že jsme z chrámu odvedli dva vězně. A jak jste se vy dostal z cely?'' zeptal se. Chvíli jsem se rozmýšlel co mu říct ale rozhodl jsem se mu říct pravdu: ,,Vzal jsem vám čip''. Pollock se ne mě udiveně podíval ale pak se usmál: ,,To byl nějaký jedijský trik že ano?'' ,,Ano byl'' odpověděl jsem. Pollock uhnul pohledem. ,,Je mi to líto, ale nemůžu vás nechat jít'' řekl kapitán. Rozhlédl jsem se po uličce a uviděl Jednotku klonů na každé straně. ,,Asi jsem neměl čekat nic jiného'' řekl jsem když mi klony nasadily pouta.
Byl jsem v cele další tři dny během nichž vězně z vedlejší cely odvedli. když jsem se ptal vojáků říkali že ''byl odveden na rozkaz císaře''. Dojídal jsem večerní jídlo když vešel Pollock. ,,Dobrý večer'' pozdravil jsem suše. ,,Tedy dobrý'' odpověděl. ,,Hledal jsem možnost jak vás propustit'' Naklonil jsem hlavu v tázavém gestu. ,,Asi se vám to moc nebude líbit ale... můžete vstoupit do armády.''
Žádné komentáře:
Okomentovat