[Povídka] Star Wars Na dvě strany: Díl 4: Thrawnova lest

   S Fryem jsme se vrátili do kasáren těsně před koncem volna před službou. Šli jsme hned na pokoje se převléct do stormtrooperských zbrojí. Když jsme byli hotový, tak nás však před ubikacemi zastavili dva Death troopeři.
  Při pohledu zblízka na ně nám přeběhl mráz po zádech. Řekli nám, že nás očekává nový velící důstojník.

  
  Snažili jsme se vypadat překvapeně, že o novém velícím nevíme a vyšlo nám to asi. Odvedli nás ke dveřím hlavní kanceláře, u ní stáli další dva Death troopeři, naši průvodci jim zasalutovali a odkráčeli.

   Jeden z nich řekl: „Velkoadmirál vás již očekává.“ Podívali jsme se na sebe a vkročili dovnitř. Kancelář byla plná (zřejmě) „suvenýrů“ z bitev, byly to různé povstalecké helmy, pušky a i jiné věci už tolik nesouvisející s bojem (velkoadmirál je zřejmě studoval). Na stole byly i nějaké plány a další věci typické pro vojevůdce.

   Za stolem bylo křeslo jež se mohlo otáčet, bylo otočené zády k nám, jediné co jsme z důstojníka viděli byl vrcholek hlavy pokrytý černo-modrými vlasy. „Vítejte poručíku Money a seržante Polsi, prosím posaďte se.“

   Před stolem byly dvě křesla (už ne tolik majestátní), beze slov jsme se posadili. Křeslo se otočilo a my spatřili toho velkoadmirála, ale co nás překvapilo byl fakt, že se nejednalo o člověka! Měl již zmíněné černo-modré vlasy, modrou kůži a rudé oči.

   „Jsem velkoadmirál Thrawn a jsem vaším novým velícím důstojníkem, prozatím. Byl jsem vyslán císařem kvůli nedávným nepokojům. Slyšel jsem, že jste se vyznamenali v boji při obraně nového imperiálního satelitu. Povězte mi o tom.“

   Byli jsme překvapeni postupem velkoadmirála Thrawna, byl zvědavý na své podřízené. Úplně mě to odrovnalo, vše jsme mu povyprávěli s Fryem. Řekl: „Pozoruhodné porazit snipery tak, že jim zničíte základnu pod nohama.“

   V jeho hlase se skutečně skrýval obdiv. Pak nás propustil na hlídkování k satelitu, pochopitelně jsme hráli překvapené a on nám sdělil nám již známe informace. Thrawn nám k tomu pogratuloval, ale někde v hlouby duše jsem měl pocit, že o nás ví pravdu.

   Poslal nás tedy k satelitu, byli jsme přímo v areálu, ale museli jsme si získat důvěru tamějších strážných.

   Za dva týdny jsme měli hlídat i v noci, ale pro jistotu jsme nevlezli hned do budovy s centrálním počítačem, bylo by to možná nápadné. Radši misi provedeme až tu budeme trochu zažití.

O další dva týdny později

      Jason a Fry hledají centrální počítač

   Death troopeři odešli. Fry vypnul všechny systémy – kamery, alarmy apod. Vkradli jsme se k centrálnímu počítači, stáhli programy, ale ejhle. Alarmy se spustily, impulzivně jsem namířil blaster na počítačovou konzoli a rozstřílel ji. Alarmy utichly.

   „Měl jsi všechno vypnout!“

   „Já to vypnul, tenhle alarm musel být nezávislý na zbytku systému, to je velmi nestandartní. Leda, že by...“

   Uslyšeli jsme běh stormtrooperů, skryli jsme se za počítačové konzole a čekali na ně. Byli už moc blízko na to, abychom jim utekli. Vpadli do místnosti a začali po nás střílet. Opětovali jsme palbu, prvního jsme zasáhli. Jeho kolegové museli obcházet jeho tělo a to nebylo moc snadné, protože vchod dvakrát velký nebyl.

   Když se jeden snažil dostat dovnitř tak ho Fry trefil a tím další přecházení takřka znemožnil. Než se stihli schovat za roh hodil jsem tam granát a bylo po problémech. Podle stáhnutého plánku jsme našli přechod z budovy kolem satelitu do vězení, kde byli drženi zajatci.

   Pospíchali jsme, protože nám pořád byli v patách další stormtroopeři. Během běhu, když byli přímo za námi tak jsme po nich vystřelil. Střílel jsem, ale letmo. Trefil jsem pak jen jednoho.

   Doběhli jsme na křižovatku, cela se zajatci byla stále směrem dopředu. Fry odemykal celu já z výklenku střílel po stormtrooperech. Ti se zastavili na křižovatce, rozdělili se na dvě části a skryli se za oba rohy. Pak se mi podařilo jednoho nalevo trefit a ten se skácel k zemi.

   Fry odemkl celu a po chvíli opatrně vylézali rebelové, ale drželi se pořád za mnou. Pak jednoho čerstvě osvobozeného vězně trefil do týla hlavy nějaký blasterový výstřel z druhé strany chodby.

Pak jsem si teprve všiml, že z druhé strany chodby se ozýval běh. Fry za mnou vykřikl: „To jsou Death troopeři,“ začal po nich hned střílet. Po několika výstřelech jsem slyšel pád na zem z druhé strany, asi jednoho trefil. Já pokračoval v palbě na stormtroopery naproti mě.

   Pak to však přišlo. Uslyšel jsem z druhé strany dva blasterové výstřely co trefili svůj cíl a Fryův bolestivý sten, tiché hlesnutí jednoho povstalce: „Ne“ a pád na zem.

   Rychle jsem se otočil a spatřil strašný výjev, Fry ležel na zemi s dvěma ránami od blasterových střel, stačil mi jeden pohled, abych zjistil, že to má za sebou. Úplně mě zamrazilo, že jsem nebyl schopen jediného zvuku. Pak jsem si všiml, že palba stormtrooperů přestala.

   Zvedl jsem hlavu, jeden Death trooper ke mně zatím doběhl a dal mi takovou pěstí do obličeje, že mi uletěla helma, otočil jsem se jednou okolo své osy, ztratil rovnováhu a přepadl přes výklenek na zem. Stále jsem však svíral svůj blaster.

   Rychle mi proběhlo hlavou: Stormtroopeři po mně nestřílí, chtějí mě živého. Nebudou ode mě útok čekat, čekají, že budu bojovat s Death troopery a já se skrze ně prostřílím. Rychle jsem se otočil čelem ke stormtrooperům, během vstávání jsem letmo zahlédl jak další Death troopeři násilně zatlačují rebely zpět do cely a za nimi to vše sledoval velkoadmirál Thrawn!

   Vstal jsem rychle, nedá se nic dělat, musím je tady nechat, pomůžu ji tím, že ostatním rebelům doručím programy a plánek. Stormtrooper napravo ode mě si mě už zamířil a vystřelil modrý omračující paprsek. Uhnul jsem a všiml si, že paprsek zasáhl Death troopera hned za mnou. Přímo přede mnou byl stormtrooper co už pozvedal zbraň jako jeho kolegové.

Thrawnova past

 sklapla

   On ani jeho kolegové však nebyli dost rychlí a já mu nastavil hlaveň blasteru přímo před obličej a zmáčkl spoušť. Dostal to přímo a už padal k zemi, ale oni už mě měli zamířeného a já musel padajícího stormtroopera odstrčit, abych jim uhnul.

   Vystřelili, ale to už jsem byl za nimi a ten samý voják zase omráčil dalšího Death troopera. Z té jednotky zbyli jen tři živí a při vědomí stormtroopeři a dva Death troopeři. Utíkal jsem co mi nohy stačili k východu, který jsem si zapamatoval z plánku. Párkrát jsem vystřelil, ale netrefil, ale pak jsem dostal zásah výstřelem zvaným bodnutí (bodnutí je blasterový výstřel žluté barvy, jenž je mezistupněm mezi omráčením a smrtícím výstřelem, vystřelit ho dokáže puška E-11 a její variace pozn. autora).

   Výstřel mě dostal na na čtyři (o zem jsem se opíral rukama a kolenama pozn. autora). Doběhli ke mně vojáci a pak jsem uslyšel Thrawna: „Nezapomeňte, že ho chci živého.“ Dostal jsem další ránu bodnutím a ta mě připravila o vědomí.