[Povídka] Star Wars Na dvě strany: Díl 2: Druhá tvář

  „Posily teď nepotřebujtete, vojáků tam bude dost. Tak hejbněte kostrou! Satelit nesmí zničit za žádnou cenu,“ poslední větu skoro řval do komunikačního zařízení v mé helmě Brix – důvěrník a pobočník našeho velícího důstojníka.

  „Rozkaz pane,“ řekl jsem do vysílačky. Poté co jsme vyřídili tu rebelskou sebranku ve Staré čtvrti mi zavolal pobočník našeho velícího a řekl mi, že se máme okamžitě dostavit k satelitu, protože ho rebelové vzali útokem. A to jen kvůli naší nemotornosti, když jsme odkráčeli s celou hlídkou do Staré čtvrti.

  Když jsem se mu snažil vysvětlit, že to bylo na příkaz velícho, odbyl mě s tím, že jsem mu to měl připomenout. Na debatu s evidentně rozladěným důstojníkem jsem fakt neměl náladu, tak jsem splnil jím zadané rozkazy a s tím co zbylo z mé jednotky jsme vyrazili rychle k satelitu. V areálu satelitu za ostnatým drátem po sobě stříleli rebelové a stormtroopeři, obě strany se kryli za bednami.

  A právě mezi stormtrooperry jsem si všiml oněch černých vojáků, na přemýšlení teď však nebyl čas. Plán zněl jednoduše, rebelové zřejmě čekali, že absencí hlídky se rychle dostanou dovnitř jenže v areálu bylo kromě oněch černých vojáků i více dalších příslušníků obrany.

  My co zůstali pryč jsme měli rebelům vpadnout do zad a obklíčit je. To se povedlo rebelové byli v sevření a neměli kam utéct. Velící nás však držel na uzdě, měli jsme jim pouze odříznout cestu, ale ne je zničit. Jakékoliv vyběhnutí z krytu se rovnalo sebevraždě. Měli jsme počkat až dorazí AT-DP a ty je zpacifikují.

  Poté co dorazili kolosy rebelové byli odsouzeni k smrti, s každým výstřelem vyletěli do vzduchu další a další rebelové. Poté byla palba ukončena na příkaz Brixe.

  Pár povstalců přežilo, sledoval jsem jak je stormtroopeři odtahují do malé budovy (asi nějaké vězení) vedle satelitu.

Stormtroopeři stříleli o rebelech co to jen šlo.

   Poté co jsme dorazili se naplánovala oslava vítězství. Před oslavou jsme byli já můj nejlpší přítel desátník Fry Pols povýšeni – já na poručíka, on na seržanta, stalo se tak na přímluvu pobočníka Brixe, jenž nás chtěl vyznamenat za schopnost pomoci i přes odlákání při obraně satelitu.

   Zvláštní vždyť nám to vyčítal, že by změnil názor? Poté byla oslava, ale něco bylo divné. Při ceremonii na povýšení i na oslavě byl pobočník zaražený a na oslavě vypadal, že by se nejradši rozplakal. Právě na oslavě ho pořád Fry uklidňoval. Říkal: „Byla to bezvýchodná situace, bez obětí se to prostě neobešlo.“

   Chtěl jsem se ho zeptat o co šlo, ale při oslavě mě opili, že jsem se probudil až ráno na pokoji. Pro dnešek jsme měli volno. Pak se to však stalo, byli jsme na obědě, ale pak do jídelny přiběhl stormtrooper, který hlídal kancelář pobočníka a vykřikl strašnou zprávu: „Brix je mrtev! Spáchal sebevraždu!!“

   Všechny nás ta zpráva úplně odrovnala a mě to docvaklo. Ty včerejší deprese musí mít nějakou souvislost s dnešní sebevraždou a možná i s tou bitvou o satelit. Ale jak to všechno spolu souvisí?

   Fry by mohl něco vědět! Vždyť Brixe pořád uklidňoval. Fry tu však zrovna nebyl. Šel jsem hned k jeho ubikaci, když jsem z jeho pokoje přes dveře něco uslyšel.

   „Snažil jsem se ho přemluvit ať to nedělá,“ skoro křičel Fry, jako by se s někým hádal. „Já mu to říkal, že to jinak nešlo. Kdyby to udělal jinak prozradil by se,“ řekl už trochu klidněji, ale to co jsem uslyšel teď mě odrovnalo. „Jason? Neboj se, já ho nějak přesvědčím oč tu jde, jsem jeho nejlepší přítel.“ Pak jsem uslyšel hlasitý hlas z komunikačního zařízení, Fry zřejmě s někým mluvil přes tohle zařízení.

   Zrálo ve mně podezření, že... „A jak chceš vyřešit zničení satelitu, zisk toho šifrovacího a krycího programu a co ostatní, které zajali!? Na Jasona máš možná vliv, ale jak se teď chceš dostat k centrálnímu počítači!?“

   „Neboj se. Brix nám kromě povýšení napsal doporučení hlídkovat u satelitu a Death troopeři, kteří tam tomu velí to schválili.“

   „Pak už...“ To byla poslední kapka, vrazil jsem dovnitř, Fry byl v civilním oblečení a vedle sebe měl E-11.

   „Ty jsi špión Fryi!?“ Zahodil komunikační zařízení pod přikrývku a řekl: „Promiň, ty to pochopíš.“ Sáhl po blasteru, já k němu vyběhl, abych ho chytil, ale byl rychlejší.

   Poslední co jsem viděl byl modrý záblesk ve tvaru kružnice, který mě omráčil a poslal k zemi.