[Povídka]Star Wars The Last Empire (6.část)

Měl jsem sen. Byl jsem v něm já a Mara. Maru někdo odhodil a pak už jsem vyděl jenom blesky.

Tu jsem se celý zpocený probral. Dveře od cely se otevřely a Mara vešla do dveří. "Jak pak se nám naše prskavka vyspala?" "Taky tě rád vidím. Už jsme na místě?" "Ano, je čas jít." "Kam?" "Ale ale snad si nezapomněl?" Samozdřejmně že jsem nezapomněl. Křižník zastavil 100 kilometrů od stanice. Mara mě odpoutala a se zapnutým světelným mečem mě vedla před sebou. Mírně jsem pootočil hlavou jestli to fakt myslí vážně. "Jen pro jistou aby jsi někoho nepopálil." Jen jsem si až unaveně oddychl a vyšel ven. Šli jsme do hangáru kde už na nás čekal raketoplán. Nastoupily jsme a odletěli na hvězdu smrti.


 Raketoplán za dokoval a dveře se otevřely. Před raketoplánem čekala imperiální garda. Její rudá zbroj se leskla v záři světel které v hangáru byli. Vyšli jsme z raketoplánu a šli za gardou která nás vedla za císařem. "Je tu nějak rušno." "To víš na stanici probíhají stále výstavby. Bude lepší a silnější než ta první." Vešli jsme do hypervýtahu a ten nás vyvezl až úplně na vršek. Pak jsme vystoupili a šli dál  malou chodbou a na konci ní byly na poměr chodby dost velké devře.
Stráže je otevřely a zavedli nás dovnitř. Obešli jsme reaktor a předstoupili před samotného císaře. "Děkuji pánové nyní můžete odejít." "Ale císaři, on je nebezpečný." "Říkal jsem odejděte." Řekl Darth Sidius svým skřekotavým hlasem. Stráže odešli a zůstali jsme tam jen já , Jade a Sidius. "Takže ty jsi ten sith co dokázal porazit Vadera." "Ano císaři. Já jsem ten kdo ho porazil." "Cítím však v tobě nejistotu tvého rozhodnutí." "Pokud bych měl pane říct pravdu tak." "Jen klidně mluv oba jsme Sithové." "Dobře. Jak to bylo popravdě s vaším dosazením postu císaře a rozkazem 66. Každý kdo umí trochu přemýšlet tak si rychle uvědomí že to co jste řekl není tak úplně pravda." Jade sáhla po meči a dala co nejblíže ke krku to šlo. "Nech ho, moje pravá ruka by si neměla špinit ruce." "Ale pane to co řekl překročilo všechny meze. Vždyť on.." "Já vím, můžeš nás nechad chvilku o samotě?" "Ale...." "Už jsem řekl." "Jak si přejete. Můj pane." Řekla Jade. Vypla meč, uklonila se a odešla. "Pojď se mnou." Řekl Sidius a zvedl se ze židle. "Jsi velmi vnímavý a také jsem slyšel že jsi potkal Mace Vinda." "Ano. Vyprávěl mi o tom jaké to bylo za galaktické republiky." "Zmínil se o mě?" "Ano a velmi ostře." "Víš co byli klonové války?" "Ano každý v galaxii ví o tom co se během klínových válek dělo." "Takže tě asi nepřekvapí že ten kdo dal všem klonům vložit do hlavy čip s rozkazem 66." "Hmm, a co to má společného se mnou?" "Chystám se vytvořit novou klonovou armádu ale potřebuji velitele." "Proč já a k čemu?" "Jako pojistka." "Čeho?" "Mého plánu odplaty." "Myslíte že vás někdo zradí?" "Vtkvý v tobě mocná síla, pomůžu ti ji odhalit." Tu jsem ho však prohlídl skrz na skrz a uviděl jeho touhu po větší moci. "Lorde Sidiusi vaše slova jsou ostrá jako nůž a při tom sladká jako med. Nemohu takovou věc jakou je moje moc zaprodat." Na to se Sidius naštval. Odhodil mě od sebe a vystřelil po mě blesky. Vstřebal jsem je a poslal proti němu. Tu se rozletěly dveře a dovnitř vtrhla rudá garda. "Zajměte ho a uvězněte někam odkud se již nikdy nedostane." Nechal jsem se spoutat a odvlést pryč. Odpot byl marný hodili mě do nejhlubší kopky co na hvězdě smrti našli a zavřeli za mnou dveře.