[Povídka] Star Wars: The Last Empire (5.část)

Dva stormtroopeři mě chytli za ramena a zvedli. Podíval jsem se kolem sebe. Ta holka byla pryč a Java tam stále ležela. "Né já ho zabiji!" "Lorde Vadere nemusím vám snad opakovat že moje příkazy jsou i příkazy císaře, že né?" "Ne." Řekl Vader a ustoupil nám z cesty. Mezi tím jsem se snažil zorientovat co se kolem mě vlastně děje. K mému překvapení mě ti stormtroopeři odnesli pouze do raketoplánu pak odešli a na míto nich si naproti mě sedl ten Inquisitor. "Kde si se tu vzal?" Řekl až ženským hlasem. "Hm takže Impérium neví vše, to se divím." "Klidně bych tě mohla vyhodit do vesmíru takže by jsi měl začít mluvit." "Hah, co takhle udělat dohodu." "Dohodu?" "Já ti řeknu kdo a odkud jsem a ty mi zase ukážeš jak vypadáš. Co ty na to?" "Jak si dovoluješ si klást nějaké

podmínky." Řekla a zapnula meč. Jeho rudá barva ozářila celý raketoplán. V tom světle jsem si všiml že je to ta samá holka s rudo oranžovými vlasy. "To jsi ty!" "Ano ta neviná holka co ukradla tablet jsem byla já." "Jak jsi mě objevila?" "Vycítila jsem tvou přítomnost při průvodu a pak už jen stačilo si prohlédnout kamerové záznamy a vše bylo jasné." "Smím znát tvé jméno?" Ale jistě prskavko, jmenuji se Mara Jade a jsem pravá ruka císaře Palpatína." Řekla a sundala si kapuci. "Co bude s Javou?" "Tou T'wilekiní?" "Bude poslána na akademii pro Inquisitory, je už moc spojená se sílou na to jí od ní odtrhnout a moc malá na doslovný výcvik." "Jsi chytrá holka, jak vydím tak jsi velmi zkušená a jednáš velice profesionálně." "Pokud si myslíš že tyhle lichotky něco zmůžou tak se dost pleteš." Ušklíbl jsem se a podíval nahoru.

Raketoplán byl v celku dost malý a nebyl ani moc prostorný. Vedle mě byl ještě dvě sedačky a naproti to samé. "Co teď se mnou uděláš?" " Pošlu zprávu císaři a následně tě před něj předvedu." Náhle jsem ucítil cuknutí a raketoplán se zastavil. "Jsem tady." Stouply jsme si a dveře se otevřely. Jas světel mě na chvilku oslepil ale moje oči si rychle zvykly a já viděl že jsem na imperiálním křižníku. "Tak se hni nemám na to celý den." Řekla a strčila mě abych šel. Vyšli jsme ven z raketoplánu na startovní plošinu kde už stál veškerý personál v pozoru. Přišel k nám nějaký důstojník a pravil: "Paní Jade čekali jsme lorda Vadera...... máme se o něj postarat?" "Lord Vader se opozdil a o něj se postarám sama." "Rozkaz." Řekl a doprovázel nás dokud jsme nedošli ke dveřím. Ty se otevřely a Mara Jade mě vedla dál vnitřkem křižníku. "Kde se to vlastně nacházíme?" "V hvězdném křižníku třídy Imperial. Pro teď mé osobní lodi." "Kam mě to vedeš a proč nemám pouta?" " Sám moc dobře víš že pouta by byla pro tebe až moc dobrá a vedu tě na místo kde budeš až do doby než tě odvedu k císaři." "Letíme na Corusant?" "Co né." Řekla a zasmála se. "To by bylo až moc jednoduché, letíme na to nejstřeženější místo v galaxii." "A to je?" "Druhá hvězda smrti. A jsme tady." Řekla a zastavili jsme se a zahli vlevo. Byly to pevné dveře a byli z velmi tvrdého materiálu. Přišla k terminálu, napsala kód a dveře se otevřely. Za dveřmi bylo křeslo s okovy a generátorem. "To je tvůj pokoj na zbytek cesty." Řekla a zavlekla mě dovnitř. Pak mě přikovala a zapla generátor který byl na to křeslo napojen. "Snaž se nezlobit, byla by škoda si nechat ujít souboj s tebou." "Děkuji za lichotky." Pak se otočila a odešla. Dveře se zavřeli a já tam zůstal připoután v křesle. Byla tam zima ale aspoň že trochu světlo které vytvářel generátor. Neodporoval jsem. Vždyť mě odváželi přesně tam kam jsem potřeboval. Za jediným člověkem který byl stejně ba silnější než můj mistr a také někdo kdo mi pomůže objasnit podstatu temné strany. Zavřel jsem tedy oči a začal meditovat.