,,Vypadá to že máme problém hoši''
-,,Co zase?''
-,,Tendle vypadá příliš živě''
Co to sakra mlel
,,A probouzí se!''
Hned po procitnutí se ozvala ohromná bolest v zátylku která byla postupně přehlušena bolestí v hrudi.
- ,,Co s ním?''
- ,,Zabít?''
- ,,Rozkaz zněl jasně, zabít všechny jedie''
Z tohoto hlasu zněla jistá autorita. Pokusil jsem otevřít oči ale kvůli světlu vycházejícího slunce jsem tuto snahu okamžitě vzdal.
,, Vezměte ho do cely at' pak rozhodne někdo s vyšší hodností''
,,Pane, Ano pane'' zazněly čtyři stejné hlasy které jsem si i v momentálním stavu spojil s klony.
Nechal jsem se zvednout a dopravit do nějaké cely ve které jsem se zhroutil a zase ztratil vědomí.
Procitl jsem až další úsvit který do místnosti pronikal oknem s mřížemi. Dobrá zpráva byla že na malém stolku v mé cele byl tác s jídlem a pitím a tou špatnou jsem se odmítal zabývat...
Chvilku po tom co jsem se najedl něčeho co by se dalo nazvat chlebem a napil mléka ke mně do cely přišel klonový voják s modrým označením. ,,Jste obviněn za podporu jediské vzpoury. O vašem osudu rozhodne senát''. Na chvíli se odmlčel a já cítil všechny jeho myšlenky: vinu, zmatek, bolest, a něco co mu nedovolovalo to jakkoliv dát najevo. ,,Nějaké otázky?''
- ,,Ano dvě: Kdy bude zasedání?
- ,,Zítra'' odpověděl stručně''
- ,,Můžu dostat nějakou hru?'' A proč o mně rozhoduje senát? ale to sem raději neříkal nahlas. Vyřčenou i nevyřčenou otázku ignoroval a odešel. Nezbylo mi nic jiného než se zkusit soustředit na sílu. Celkem mě překvapilo že ve vedlejší cele se také nachází jeden strážce chrámu který také neměl nic jiného na práci než se ponořit do síly. Chvíli jsem se snažil s ním spojit, ale on se utápěl v nenávisti a zármutku. Zkoušel jsem se tedy soustředit na vojáky, prostředí a hluky okolo. Z venku se ozývala demonstrace a byly slyšet výkřiky kterým jsem ale nerozuměl. Už to nešlo.. měl jsem v sobě příliš mnoho emocí, měl jsem příliš moc věcí na přemýšlení. Začal jsem přecházet po cele s rukama za zády. Nic na práci, vedro, vztek, městský smog, jednoduše ideální kombinace. Až snad po nekonečné době když se začalo stmívat přišel znovu ten stejný voják s tím že mi přinesl hru. Zbytek večera jsem strávil studováním pravidel jednoduché holohry se jménem La-tru. Po tom co mi zase jeden voják donesl jídlo (díkybohu teplé) jsem si poprvé zahrál proti umělé inteligenci která mě během celé hry absulutně dominovala. I přesto že jsem nevyhrál ani jeden zápas přinesla mi hra jisté rozptýlení ale předně ukazovala čas. Díky tomu jsem přišel na to že jsem neblouznil dva, nýbrž tři dny. Až po tom nastal čtvrtý den od útoku na chrám (po půlnoci) jsem ulehl a usnul...
Ráno jsem se vzbudil později, a tak na stolku leželo ne první, ale již druhé jídlo dne a vedle něj bylo složené nové oblečení. I když nešlo o vězen'ský oblek, rozhodně to nebyl výstavní kousek ale i tak byl rozhodně lepší než moje dosavadní propocené oblečení které bývá bod lehkým brněním Strážců chrámu. Dvanáct minut po tom co jsem se převlékl přišel nějaký vyšší důstojník republiky, pravděpodobně na výslech. A protože si mě hodnou chvíli povýšeně prohlížel, rozhodl jsem se že mu ukážu kdo je při výslechu pánem.
Žádné komentáře:
Okomentovat