[Povídka] Star Wars: Zkouška oddanosti a rozumu (1.část)

"Kurz zadán, pane." ozvalo se od velícího důstoníka navigační sekce.
"Dobrá. Komunikační, nahlašte interdiktorům náš stav a vektor vstupu do hyperprostoru."
"Provedu, pane." ozvala se okamžitá odpověď.
"Výborně, za jak dlouho můžeme skočit?"
"Řízení provozu nám dává zelenou, můžeme skočit okamžitě."
"Zahajte tedy skok na vyznačené souřadnice"
"Rozkaz!" řekl pro změnu někdo ze zadní části můstku, někdo, kdo se evidetně příliš snažil zanechat dojem.
Hvězdy se protáhly do dlouhých čar a ty se proměnily v modrobílý tunel. Loď byla v hyperprostoru.
"Pane, jsme v hyperprostoru a všechny systémy jsou stabilní." prohlásil velitel oddělení zodpovědného za chod a monitorování motorů.



"Fajn, pokud si správně pamatuji, tak z hyperprostoru vystoupíme za necelé dvě minut, je to tak?"
"Přesně tak, pane." řekl někdo v z navigačního.
"V tom případě uveďte loď do plné bojové pohotovosti a vyhlašte poplach."
Po celé lodi se okamžitě rozezněl velmi vtíravý zvuk alarmu. Operátoři jednotlivých stanic začali zběsile mlátit do klávesnic a postupně se začali ohlašovat jednotlivá zbraňová stanoviště.
"Turbolasery připraveny."
"Protiletecká stanoviště připravena."
"Tažný paprsek připravený."
"Iontové střely připraveny."
 Konečné potvrzení přišlo od mého pobočníka. "Vše je připraveno, kapitáne, loď je připravena k boji."
"Výborně, jdeme na to."

Vesmír opět nabral tradičních proporcí a za okny se mi naskytla velkolepá podívaná. Planetární město v obležení tisíců lodí, které si vyměňují barevné turbolaserové výboje. Mezi nimi  tančily sotva viditelné stíhačky. Byl to fascinující pohled, tak podivně nádherný a zároveň znepokojující.
"Nahlašte velitelství Coruscantské obrany, že jsme dorazili. Motory na plný výkon a držte nás na okraji bojiště, nemá smysl hrát si na hrdiny."

Bitva se začala přibližovat a odhalovat více a více otřesných detailů. Lodě útočníků systematicky likvidovali jednu loď za druhou. Bitva se chýlila ke konci, ale ne v náš prospěch.
"Pane, podle senzorů dorazili posily a také se k nám blíží dvě lodě třídy Providence II a minimálně dvě desítky stíhaček."
"Nějaké rozkazy z velení?"
"Ne, pane. Jsme rušeni na všech kanálech a jedinný signál, který chytáme je výzva ke kapitulaci." Odpověděla komunikační důstojnice.
"Stíhačky dorazí do 90 vteřin, pane." ozval se někdo od senzorů.
Neměl jsem na výběr, buď zazářím, nebo pohořím.
"Zahajte manévr Marg Sabl"
Většina posádky odpovědná za řízení začala očima probodávat své stanice, protože očividně nevěděli co to manévr Marg Sabl znamená.
"Uffff" oddechl jsem si, abych nezačal na někoho řvát, že nezná základní manévry z dob Klonových válek.
"Otočte loď tak, aby byl chráněnný spodní hangár a při tom mohli naše turbolaserové a obranné baterie pálit po nepříteli. Postavte prostě tu zatracenou loď na hranu!"
Slovní odpovědi se mi už nedostalo, místo toho začala loď pomalu rotovat kolem své osy. Jakmile jsem na hologramu viděl, že je hangár chráněný rozkázal jsem vypustit všechny stíhačky.

Téměř ve stejnou chvíli dorazila první vlna nepřátelských stíhaček. Laserové kanóny a  exploze rozzářili vesmír kolem nás. Stíhačky Tie dokázali trochu zvětšit prostor mezi námi a nepřítelem, ale to už se nebezpečně blížily křižníky.
"Otočte loď opět do normální polohy, udělejte obrat o 45° nalevobok a spusťte palbu ze všech baterií."
Sotva jsem to dořekl dopadla na povrch lodě první salva.
"Štíty drží a jsou na 95 procentech!" Zařval poněkud melodramaticky další člen posádky, až tohle skončí budu si muset s některými lidmi vážně promluvit.
"To byl jen varovný výstřel, chtějí abychom se vzdali. Opětujte palbu! Soustřeďte se vždy jen na jednu z lodí!"

Obzor v okamžiku ozářili tisíce výbojů, které zářili tak intenzivně, že se automaticky ztmavila transpirocelová skla můstku, aby nehrozilo poškození zraku. Podlaha se začala čím dál více otřásat pod náporem nepřátelské palby. Atosféru dokreslovalo už jen výkřiky z jednotlivých stanovišť.
"Štíty na 70%"
"Lehká poškození hlásí baterie na pravoboku."
"Snažte se to kompenzovat pomalou rotací lodě podél vertikální osy"
"Stíhačky bojují proti přesile 2:1."
 " Kde jsou posily?" Věděl jsem, že je to zbytečná otázka, ale naděje umírá poslední.
"Pane byli zastaveny, jsme jedinná boje schopná loď v sektoru, ostatní se už vzdali, nebo padli."
"Můžeme skočit do hyperprostoru?"
"Bohužel ne, pane. Únikový vektor nám blokují nepřátelské lodě a na vypočítání nového při takovém množství požkození nemáme čas." Řekl někdo od navigační konzole.
A když se otočíme pro skok zpátky, tak příjdeme o motory rychleji, než je stihneme zahřát." Dodal můj pobočník.
"Zkuste něco alespoň odhadnout ve směru 308, tam nevidím žádnou z lodí, nemusí to být úplně přesné. " Nemusel jsem se na daného navigačního důstojníka ani podívat, abych věděl, že na mě nevěřícně civí.
"Proveďte rozkaz, poručíku."