Zápisník: Ajay Cooper - První část

Zdravím, jmenuji se Ajay Cooper a právě čtete můj zápisník. Jsem zaměstnaný jako Imperiální voják. Jen klasický Stormtrooper s poznávačkou G4-760. Jak poznávačka napovídá, jsem v 760. legii. V té legii mám hned dva přátele. Jeffa Sticksona a Andrewa Coopera. Ten druhý, Andrew Cooper, je můj bratr. Vážím si ho víc, než kohokoli na světě. Je totiž jediný z mé rodiny, kdo ještě žije.  Miluji svou práci a miluji Impérium. Teď vám ale popíšu příběh, který se stal před čtyřmi lety. A musím říct, že na těch pár dnů nikdy nezapomenu.

    Celé to začalo v úterý. Naše jednotka byla poslána  na planetu Jakku (Tehdy ještě Jakku nebylo Imperiální základnou. pozn. autora), kde se nás mělo sedm neodhaleně dostat k centrálnímu počítači místní Povstalecké základny. Na tento úkol jsme byli vybráni já, Jeff a dalších pět Stormtrooperů z naší jednotky. Několik dalších, včetně Andrewa, nás mělo krýt a navigovat na dálku. Nás sedm tedy vyrazilo.
    Konečně jsme dorazili k Povstalecké základně. U vchodu stáli tři vojáci. Po krátkém rozmýšlení jsme se rozhodli zpacifikovat je na dálku. První úkon naší mise tedy byl za námi. Pak jsme zkratovali zámek a vklouzli dovnitř. Šli jsme několika chodbami a až v šesté jsme potkali stráže. Byli to dva vojáci, kteří se spolu o něčem bavily. O čem, to jsem neslyšel zřetelně, ale zaslechl jsem cosi o velmi důležité konferenci. Sledovali jsme je, až vešli do jedné z místností. Podle našich navigátorů to byla ta místnost, ve které by měl být centrální počítač. Čtyři z nás zůstali na chodbě a zbylí tři, včetně Jeffa, šli nenápadně dovnitř. Vklouzli dovnitř a já se třemi dalšími Stormtroopery jsme jen čekali.
    Pak jsme zaslechli střelbu! Mysleli jsme si, že uvnitř naši hoši zastřelili ty dva Povstalce a tudíž můžeme jít dovnitř. Vešli jsme tedy. Před námi byla "velká konference" o které mluvili ti dva. Společně s vysoce postavenými představiteli Povstalecké Aliance tam bylo tucet vojáků. Pod vojáky leželi naši hoši. Rychle jsme se schovali za roh do chodby. Teď jsme byli na chvíli v bezpečí. "Jeffa zabili!!" pomyslel jsem si. Chtělo se mi začít brečet, ale nešlo to. Nic nešlo. Jen jsem stál v chodbě a koukal na protější stěnu. Pak jsem slyšel výstřely a heknutí čtyř povstalců. Konečně jsem se vzpamatoval. Dal jsem si to všechno dohromady a došlo mi, že z tuctu Povstaleckých vojáků, jich zbylo už jen osm. "Za dnešek první pozitivní zpráva" pomyslel jsem si. Začal jsem střílet taky. Po chvíli bylo na chodbě pět Povstalců a tři Stormtroopeři. Jeden další byl zraněn. Řekli jsme si tedy, že je čas utéct. Běželi jsme tak rychle, jako ještě nikdy předtím. Nakonec jsme úspěšně utekli a společně s navigátory jsme z Jakku odletěli.
    Když jsme přiletěli na naší základnu, oznámil jsem bráchovi, že Jeff zemřel. Nesl to snad ještě hůř, než já. Další den jsme od Velitele dostali za náš neúspěch pěkně seřváno. O dva dny později jsme ale byli vysláni na další misi.