[Povídka] Star Wars - The last Empire

Jmenuji se Darth Atos a jsem Sith ale né tak obyčejný Sith jak si mě představujete. Jsem z planety Sarvchi a vedu zde akademii s cílem spojení temné ale i světlé strany síly. ,, Sithové nemohou existovat bez rytířů Jedi a rytíři Jedi zase nemohou existovat bez Sithů," říkám svím studentům.




Je mi již 42 let, o tom jaká byla stará republika vím pouze z povídek od mého otce. Narodil jsem se už v době Impéria. Byli to docela těžké časy. Můj otec pracoval na zdejší imperiální ambasádě. Matka mi zemřela ještě když jsem byl kojenec. Otec to těžko bral a domů se vracel jen málo. Jednoho dne byl zabit. Vracel se právě domů z práce když tu ho přepadl gang krvavých cest a zabili ho. Když se to stalo tak mi bylo 12 let. Ujal se mě nějaký starý děda který šel náhodou kolem. V té době jsem nevěděl co to znamená být sith nebo rytíř Jedi. Ten děda se mi u něj doma představil jako Darth Sithus. Stal se mím mistrem a druhým otcem. Učil mě temné straně síly ale zároveň s tím i světlé. Jeho učení bylo těžké ale časem jsem začal chápat rozdíly a důvody složitosti učení temné a světlé strany. Když mi bylo 20 let tak mě vyhodil z domova a ze svého učení se slovy: ,, nyní se přesvědčíme o tvém učení." Toulal jsem se divočinou a hledal. Nevěděl jsem co ale něco mě volalo. Pak jsem došel na rozcestí. Jedna cesta volala sladce ale velmi hořce a druhá drsně a velmi jemně. Odolal jsem pokušení a vydal se prostřední cestou která nebyla ani jedno. Plahočil jsem se močály a bažinami než jsem objevil starý chrám. Vešel jsem dovnitř. Cesta vedla dolů a dolů po bílých schodech. Byla tam však taková tma že jsem nic neviděl a řídil jsem se převážně sluchem, hmatem a čichem. Pak schody skončily a cesta pokračovala dál temnou chodbou. Šel jsem z prvu podle zdi ale pak jsme ucítil jak mi noha zajela do oleje. Uskočil jsem a byl u středu. Pak jsem šel opatrně dál. Došel jsem k velkým dveřím. Zatlačil jsem ale ani se nepohly. Sedl jsem si proto na zem a přemýšlel. Po chvilce jsem se rozhodl použít sílu. Dveře nic ale pak se pohli a ke mě došel malinký paprsek světla. Pokračoval jsem než se dveře úplně otevřely. Na chvíli jsem oslepl a pak uviděl obrovský rudý drahokam. ,, Takže tohle je moje odměna." Řekl jsem si, ušklíbl se a přišel k tomu blíž. Sáhl jsem na to a ucítil v něm jednak velkou temnotu ale zároveň i velké světlo. Použil jsem sílu a kousek z toho drahokamu se odloupl. Sebral jsem ho, dal do kapsy a šel si prohlédnout místnost. To první co mě zaujmulo byli malby na stěně. Přišel jsem k nim blíže a rozeznával něco ve smyslu plánu. Byl tam tenhle drahokam, a pár dalších věcí. V posledním obrázku byla byla zbraň. Byl to světelný meč. ,, Tak si říkám když tu je tento drahokam nejsou tu také jednotlivé součásti meče?" Řekl jsem si a začal hledat.......
Nakonec jsem našel vše a začala ta těžší část. Skládání meče dohromady. Nakonec se to po dvou hodinách pomalé práce povedlo a můj meč byl kompletní.

Zapl jsem ho, bylo to něco neuvěřitelného. Ta síla, ty emoce ta logika. Všechno se to ve mně propojovalo. Jeho barva byla fialová což mě překvapilo a dostala se do mě touha zjistit více o těhlech saberkristalech. Pak jsem jej vypl a vylezl po schodech nahoru. Byl jsem uprostřed džungle a nikde nikdo. Vrátil jsem se tedy zpět do mého města a svůj meč jsem si schoval pod kabát za opasek.