(Příběh se odehrává před epizodou šest a Kely s Drianou jsou osvobozeni)
Na můstku velící lodi: „Tak piloti váš úkol je jasný, musíte najít novou povstaleckou základnu, protože Trhač je nám na stopě a nevím, jestli další útok zvládneme, nechť vás provází síla,“ řekla Eklips. Na to všichni piloti opustili můstek a nastoupili jsme do svých X-wingů.Já se jmenuji Tomáš, ale v eskadře mi říkají Tom. Když jsem dostal zrovna tento úkol, nebyl jsem moc nadšený. To jsem ale nevěděl, co mě čeká. Po třech dnech jsme stále na nic nenarazili. Ale čtvrtý den to začalo! Z hyperprostoru se vynořily tři imperialní křižníky třídy Gonzanty a ty vypustily celkem devět stíhaček TIE LN, a tři stíhačky TIE interceptor Bylo známo, že naše eskadra neustupuje! Bylo jich příliš a navíc po jejich plošném útoku, jsem zbyl už jen já sám. Zneškodnil jsem dvě stíhačky, potom mě bohužel zasáhli. Měl jsem na výběr. Buď skočím do hyperprostoru naslepo, protože mi zásah zničil navigaci, což znamenalo osmdesáti procentní šanci, že to napálím do hvězdy. Druhá možnost byla nechat se zajmout. Ale myslím si, že zajetí by pro mě byl stoprocentní konec. Naživu by mě nenechali. Musel jsem se rozhodnout rychle! Skočil jsem do hyperprostoru. Když jsem se se svojí stíhačkou z hyperprostoru zase vynořil, padal jsem šílenou rychlostí dolů. Nasadil jsem všechen můj řídící a manévrovací um, aby se mi podařilo přistát na nejbližší planetě. Povedlo se! Dosedl jsem, ale X-wing byl na kusy. Zaslechl jsem výstřely! Jelikož byla planeta jedna velká džungle, bylo to těžké vysledovat, odkud se výstřely ozývají. Podařilo se mi prodírat se směrem k nim.A náhle jsem to uviděl. Šest stormtroopru střílí po ženě. Žena měla zrzavé vlasy a velmi dobře se bránila fialovým světelným mečem. Začal jsem střílet po stormtrooprech a společně jsme je donutili k ústupu. Když se poslední dva stormtroopři dali na útěk, tak na ně ještě žena zaútočila silou své vůle. Její oči se přivřely, napřažená ruka jakoby nadzvedla prchající a odhodila je na nejbližší stromy, nikdo z nich nepřežil. Drsná podívaná! Žasl jsem nad obrovskou sílou té ženy. Bylo mi jasné, že to je jedi. Chtěl jsem se ji zeptat, jak se jmenuje. Ona mi ale přiložila svůj světelný meč přímo ke krku. Vykřikl jsem: „Eh, počkej, já nejsem imperiál a ani lovec lidí“. Došlo jí to vlastně ještě předtím, než jsem tu větu dořekl, protože sklonila svůj světelný meč a řekla mi. „Promiň mi to.Jmenuji se Mara Jade. Bývalá rytířka jedi. Na jedné mé misi přišel rozkaz šedesát šest. Měli jsme tam hledat nové nadějné jedince citlivé na sílu. Postupovali jsme podle holocronu, do kterého jediové již dříve zapisovali děti citlivé na sílu. Na Jelucanu se to ale zvrtlo. Díky mé schopnosti, kterou jsem si ani neuvědomovala a doteď ji stále nemám úplně prozkoumanou, mě nechali na živu. Povedlo se mi utéct. Mému mistrovi bohužel ne.“Odpověděl jsem jí, že je mi to líto a začal jsem vyprávět o svém životě. Ale nemluvil jsem dlouho, vyrušili nás další stormtroopři. Takové jsem ještě neznal, byli černožlutí. Odhadoval jsem v duchu jejich sílu a dovednosti. Poznal jsem to rychle. Bylo jich patnáct a byli natolik silní, že nás donutili se stáhnout. Mara silou vůle zatarasila cestu. Tím pádem jsme od nich měli na chvíli pokoj. Oba jsme přemýšleli, jak je porazit a co jsou vlastně zač. Z myšlenek mě vytrhla Mara, která řekla: „Já vím, co jsou zač. Jsou to speciální kloni, kteří mají za úkol ty nejtajnější mise a říká se jim Purge troopří komando.“ „Jasně, takže proti nim nemáme moc šancí“, dodal jsem. „No, vlastně máš pravdu. Co navrhuješ?“ Zeptala se Mara. Rychle jsem útočil na své mozkové buňky. „ Já, ... konečně … už vím! Museli tady něčím přistát. A my ten raketoplán najdeme a pak s ním odletíme. Podíval jsem se na Maru, co tomu říká. „Nevíš náhodou, kam přistáli?“ Mara pokrčila rameny. „Bohužel ne, ale vím, jak to můžeme zjistit. Je tu jedna velmi vysoká strmá výšina. Kdyby se nám podařilo se na ní dostat, je možné z ní přehlédnout velkou část této džungle.“ Vyrazili jsme, nebylo jednoduché se džunglí prodírat, ale šlo nám to docela rychlým tempem. Před samým vrcholem jsme zpozorovali dva stormtroopry z Purge trooper komanda. Pro mne by byli velký problém, ale Mara zapracovala svou silnou vůlí a shodila na oba velký kus kamenného převisu. Ten je zavalil. Když jsme se podívali z výšky dolů, viděli jsme kromě nádherné zelené plochy i to, co jsme očekávali. Imperiální raketoplán třídy Lamda! „Tak jo, víme, kde je náš odvoz, ale jak se k němu dostat nepozorovaně?“ Přemýšlela nahlas Mara. V jejím přemýšlení jí náhle vyrušilo stádo něčeho, čemu by se mohlo říkat stádo goril. Byly hnědé a černé. A vypadalo to, že jsou pěkně naštvané. „Ještě jeden krok a našiju to do nich“, zavolal jsem na Maru. „Počkej Tome, mám nápad“, uklidňovala mě Mara. Ale stejně jsem držel svůj ruční blaster připravený. Mara k nim pomalu přišla a jejich, asi vůdci, dala ruku k čelu. „Co? Co to děláš? Zabijou tě!“ „Klid Tome, to zvládnu.“ Gorila ji ale nezabila, místo toho zahučela a ostatní se poklonili. „Cos to udělala?“ Zeptal jsem se. „No, pomocí síly vůle jsem jim řekla můj příběh a vypadá to, že jsou na naší straně.“ „Dobrá, s nimi je nás převaha a mohli bychom stormtroopry porazit. Sešli jsme z kopce a následně se i s gorilami dostali k raketoplánu třídy Lamda, který byl v pralese docela dobře ukrytý. Podařilo se nám nepřítele překvapit. Ale Purge troopři se drželi statečně. Jeden si mě vyhlédl a zaútočil na mě zpříma velkou silou. Zrovna on měl bitevní tyč IG-101 Magnarda. Purge trooper na mě skočil, vyrazil mi z ruky příruční blaster a začali jsme se přetahovat o Purge trooprovu tyč. Mara to ihned uviděla a pustila se s Porge trooprem do křížku. Já jsem se tak mohl probojovat k raketoplánu a připravil ho k odletu. Zavolal jsem Maru, která pomocí své síly vůle odhodila Prurge troopra a ten narazil na strom. Následně doběhla do raketoplánu a odletěli jsme z planety. Už před odletem bylo jasné, že v boji vyhrávají ty zvláštní gorily, měly jednoznačně navrch. Spojil jsem se se svou mateřskou lodí a oznámil jsem velitelce Eklips, že doletíme v pohodě i v tomto ukradeném raketoplánu, jen aby si nás nespletli s nepřítelem a nezaútočili na nás. V pralesích však po těžkém boji přežil a ukryl se jeden Purge troopr. Byl to zrovna ten, co na mne zaútočil. Probral se a řekl: „Jedy, ještě jsme spolu neskončili Na základně povstalců: „Imperium odhalilo, že jsme spojenci povstalců a že jsme vám pomohli. Teď potřebujeme pomoc my a spoléháme na vás.“ Nastalo ticho,hologram s prosbou mandalorianů skončil.Kely se otočil ke všem přítomným: „Musíme jim pomoci, také jsem byl mandalorian.“„ Asi máš pravdu“, souhlasila Eklips.„Kalani, jaká mají šanci, že to s pomocí z venku přežijí?“ Zeptal se Kail.„Poměrně dost vysokou“, řekl chladně Kalani.„Dobrá, Kely s Drijanou,Tomem, Marou a dalšími několika povstalci a droidy B1 poletíte v malých transportérech,“ rozhodla Eklips.„Ale jak?“ Ozval se Tom.„Imperiální radary je zachytí“, zapochyboval o celé akci Kalani.„Mohl bych zkusit jejich radary zmást pomocí síly vůle“, navrhl Kely.„Mohl?“ Obrátil se s otázkou na Eklips Tom.„Nemáme na výběr.“ Zdůraznila své rozhodnutí Eklips.„Ať vás provází síla,“ nahlas pro všechny řekl Kai l a rozešli se. Kely s ostatními naskočili do raketoplánu a odstartovali směrem na Mandalor. Kely, připrav se! Budeš rušit nepřátelský signál.“ Zavolal po nějaké době na Kelyho Tom.„Neboj se Kely, to zvládneš.“ Snažila se Kelymu pomoci Drijana.Kely ji poděkoval a sedl si doprostřed transportéru. Začal meditovat. Všichni napjatě čekali, co se bude dít. Nikdo si nebyl jistý, jestli se to povedlo. Ale letěli dál a impérium si jich nevšímalo. Podařilo se jim tedy tajně přiletět na danou základnu, kterou jim z hologramu mandaloriané sdělili a ke které jim dali souřadnice planety.Když konečně všichni přistáli, přivítala je celá mandalorianská jednotka pod vedením mandaloriana, který se představil jako Stáž. Stáž je provedl základnou a ukázal jim, kde budou spát. “ Pak odešel na první hlídku, kterou si také sám vybral. Po skončení hlídky, která proběhla bez incidentu, se vrátil k základně a šel spát. Ještě nestačil ani pořádně usnout a vyrušil ho hlas Driany. „Kely, nešel by ses se mnou projít?“ Chvíli váhal, ale přece souhlasil. Když vyšli ze základny, Driana se ho zeptala: „Kely, jak ses z mandaloriana stal jediem?“ Kelyho její otázka zaskočila, začal vzpomínat a tichým hlasem pomalu vyprávět.„ Náš mandalorianský klan byl vyhoštěn z nové vlády mandaloru. Potom náš klan vyhlásil válku klanu Vizla. Jednoho dne jsem byl na hlídce. Uslyšel jsem výstřely. Když jsem se vrátil za svým klanem, byli všichni mrtví. Hned mi došlo, že to měl na svědomí klan Vizla. Byl jsem na dně. Nakonec jsem se rozhodl odletět na Coruskant. Při jedné potyčce si mne všimli jediové. Zjistili, že jsem citlivý na sílu a vzhledem k tomu, že byli ve válečném stavu se separatisty, tak mě jako dobrou posilu přijali. No a potom přišel rozkaz šedesát šest. Tehdy se mi podařilo utéct. To štěstí jsem ale měl jen já. Nikdo jiný nepřežil. Doufám, že budu mít štěstí i v této akci.“ Když domluvil, tak ho Driana vzala za ruku a řekla: „Společně to zvládneme.“ A letmo políbila Kelyho na tvář. Další den byli povoláni do akce proti imperiální základně KL-259. Bylo jich velká převaha. Do bitvy se jako první zapojili povstalecké stíhačky gunlet. Ty imperiem velmi otřásly, ale když nastoupila ještě pěchota pod vedením Kelyho a Stáže, tak základna definitivně padla. Po docela snadném vítězství povstalci obsadili nepřátelskou základnu. Všechno bylo v pořádku. Kelymu však přece jen přišlo trochu divné, že imperium nevrátilo úder. To se po týdnu náhle změnilo. Imperium se vrátilo a to ve velkém. Vypadalo to asi takhle. První šly dvě roty stormtroopru a na každé straně měli dvě AT-DP. Za nimi byli další AT-AT a potom další dvě roty stormtroopru. Měli i početné letectvo - osmnáct stíhaček TIE. Nejen to! Velkým překvapením bylo, že se na jejich straně objevilo i mandalorianské komado. Kely se zeptal Stáže, co to má znamenat. Stáž to Kelymu vysvětlil: „Jsou to pro imperiální mandaloriané.“ Na víc nebyl čas. Povstalci vyslali stíhačky gunlet. Moc ztrát nepříteli však neudělali. Obzvlášť, když imperiálnímu útoku velel Trhač. Povstalcům unikala šance na vítězství čím dál, tím víc a začalo to vypadat na jistou prohru. Vše hrálo do rukou imperiálním jednotkám. Stáž viděl, že situace je velmi vážná a proto vybídl Kelyho a Drianu: „Běžte, musíte informovat o situaci naši hlavní základnu.“ Kely mu to chtěl nejprve rozmluvit, ale i on věděl, že jsou těžce drceni a naděje na zvrat je velmi malá. Poslední co mu řekl, bylo: „Ať tě provází síla!“ S Drianou si vzali speder a snažili se o co nejrychlejší dosažení základny. Podařilo se jim to a po vysvětlení, k čemu došlo a v jaké síle imperálové útočí, nastaly na základně rychlé přípravy k boji. Tom vedl letku gunletů, Mara vedla evakuaci a Kely s Drianou měli na starosti obranu. O tři dny později na základnu Trhač zaútočil. Přestože to očekávali, vypadalo to, že již po prvním útoku nemají šanci a proto se povstalci rozhodli kontaktovat svou velitelku Eklips.Ta vypravila několik transportérů pod vedení starého mistra jedy. I přes tuto pomoc Trhačovy útoky již nešly odrážet. Hrozilo, že budou úplně zničeni. Ale jako blesk z čistého nebe se objevili mandaloriané. Byli z různých klanů a jejich pomoc přivolal Stáž, kterému se podařilo přežít. Imperium se dalo na útěk, jinak by utržilo velké ztráty. Stáž pak vyprávěl, jak Boo-Katán sjednotila mandaloriany a tím i Stážovi zachránila život. „Nyní už vaši pomoc nepotřebujeme. Imperium se sem jen tak neodváží. Děkujeme vám, moc si vážíme toho, že jste nás podrželi v nejhorší situaci.“ Poděkoval povstalcům Stáž.Kely s Tomem, Marou, Drianou a dalšími povstalci odletěli zpět na Teras 3
Žádné komentáře:
Okomentovat