[Povídka] Star Wars Poslední rytíř: Díl 9 Loajalita

Chandrila, imperiální stanoviště, 18 BBY

  Inkvizitor Keld Arfom seděl ve svém stanu. Zase se mu do mysli dobývala ta vzpomínka. Chtěl ji zase potlačit, ale tentokrát se jí poddal.

[Povídka] Star Wars Poslední rytíř: Díl 8 Místo setkání

Chandrila, Chráněná přírodní oblast, 18 BBY

  Ruce jsem dal dolů a díval jsem se na toho muže v zeleném s loveckým blasterem s neskrývaným podivením.
  „Odkud mě znáte?“
  „Jmenuji se Dalen Rem a jsem správce tohoto lesa. Ona je to vlastně i chráněná přírodní oblast. Jsou tu zvláštní prameny vody a říčky a další přírodní úkazy.“
  „No dobře, ale odkud vy znáte mě?“

[Povídka] Star Wars Poslední rytíř: Díl 7 Účel světí prostředky

 Chandrila, převoz na imperiální stanoviště, 18 BBY
 
  Probral jsem se a rozhlédl se kolem sebe. Seděl jsem na chladné podlaze a po mé pravici a levici stály dva klony a přede mnou byly další tři. Měl jsem pouta, ale můj meč, brašna a R2-D5 byli pryč.

  Musel jsem se ještě párkrát rozhlédnot, abych zjistil, že jsem na republikové (no teď už vlastně imperiální) bojové lodi. „No to je nadělení. Jak se odsud dostanu?“ pomyslel jsem si.

  Musím je všechny zlikvidovat. Proboha Dacobe jen tak je povraždit? Ano, účel světí prostředky. Ale jen za pomoci Síly se jich nezbavím.
  Jako první jsem si pomocí Síly nenápadně ošetřil zranění na noze.
  Promyslel jsem si všechno a šel do akce.

  Nejdřív jsem je všechny Sílou hodil na protější zavřené dveře. Všichni se sbírali ze země. Rychle jsem vstal. Přitáhl si jeden z blasterů a zastřelil dva, kteří leželi.

Neočekávaná cesta: Část první, Osudová noc

Než začnete číst můj deník, dovolte, abych se představil. Jmenuji se Peter Yamada, žiji na Corusantu a jsem Jediským padawanem. Následující zápisy z mého deníku budou obsahovat dění mé neočekávané cesty přes slušný kus naší galaxie. To by bylo pro začátek vše, teď už se nechte vtáhnout do první části mého deníku. Do dení těsně před a v mé osudové noci.




Den jako každý jiný. Probuzení, snídaně, ranní hygiena a trénink. Meditace, ovládání Síly a boj se světelnám mečem. V takovémto pořadí se střídaly časti mého tréninku po celý den. V devět hodin večer jsem pak šel spát. Žádná mise, žádná schůzka, nic zajímavého. Tedy až do 23:18 hodin, kdy mě vzbudily zvuky z haly pod mým pokojem. Jelikož hala je nejen pod mým pokojem, ale i pod pokoji  všech ostatních padawanů, vzbudili se spolu se mnou ještě další tři. Vídával jsem je sice v tréninkových místnostech, ale niják blíž jsem je neznal. I oni se vzbudili kvůli těm zvukům. Když jsme ale společně sešli dolů do haly, nikdo tam nebyl. Předpokládali jsme tedy, že ty zvuky vydával nějáký rozbitý uklízecí droid, který už buďto odešel, nebo ho odnesl některý z nespavých mistrů. Šli jsme tedy nahoru, zpět do našich pokojů. Za necelých 20 minut po návratu do pokoje jsem ale slyšel kroky. Teď už ne v hale, ale na chodbě mezi pokoji. Byly to kroky velmi pomalé a opatrné.  "Tak buď to je nějáký z mistrů, který kontroluje pokoje a dává si záležet, aby byla jeho kontrola neočekávaná, nebo je to něco... no něco jiného a já nevím co." pomyslel jsem si. Když jsem přemýšlel, jestli vyjít z pokoje a zkontrolovat to, nebo si toho radši nevšímat, slyšel jsem, jak někdo otevírá dveře do protějšího pokje se stejnou kradmostí, s jakou chodí. Jistě, mohl to být některý padawan, který se v noci tajně vyplížil do svého pokoje, aby mohl odposlouchávat rozhovory mistrů a teď se právě vrací do svého pokoje, ale protože čtu až moc dobrodrůžných knih, byl jsem z toho celý vystrašený a řekl jsem si, že to radši půjdu zkontrolovat. Vzal jsem do ruky svůj světelný meč a rychle vyběhl z pokoje. Ten "někdo" už mezitím stačil vklouznout do protějšího pokoje a tak jsem šel za ním.
     Vběhl jsem do pokoje s už zapnutým světelným mečem a vykřikl jsem: "Kdo jsi, ty plížile?" Otočil se na mě Mandalorian, ne počkat, vlastně to byla Mandalorianka, jak jsem poznal z jejího obleku, a namířila na mě svůj malý, ale jistě šikovný blaster. "Buď zticha, nebo zkazíš největší událost tohoto desetiletí, možná i století!!" zašeptala. Když jsem se ale podíval k jejím nohám, být zticha jsem nevydržel. Ležel tam bezvládně jeden z padawanů. "Ty jsi ho zabila!" křikl jsem. "Ne, já ho uspala." odpověděla mi na to klidně. "Tahle mise je pod vedením tvých Jediských mistrů, tak běž zpátky do pokoje a nepřekážej." Já si ale nedal pokoj a zeptal jsem se: "Pokud se zodpovýdáš mým mistrům, určitě tě znám. Jak se jmenuješ?". "To je...ehm... přísně tajné, kvůli té Si...teda Jediské misi. Teď už běž do svého pokoje!" odvětila rázně. Nezbylo mi než jít, ale když jsem slyšel, že schází ze schodů zpět do haly, vydal jsem se za ní.
     Sledoval jsem ji až dolů, do haly, kde jsem se schoval za jeden z mohutných sloupů a pozoroval, co bude dělat. Viděl jsem, že mluví do komunikátoru, ale byl jsem moc daloko na to, abych slyšel co do něj říká a co se z něj ozývá. Zaslechl jsem jen jak hlas z komunikátoru říká: "Skvě.. ....., vojáku! Jakmile dáš zanmení, budeme ... i s dvěma oddíly." Trochu jsem zpanikařil a nevěděl, co dělat. "Je to skutečně mise Jediů, do které se nesmím plést, nebo je to něco nekalého?" ptal jsem se sám sebe. Pak jsem viděl, jak Mandalorianka přistoupila k velikému oknu a mávla svisle rukou. Asi minutu na to (Tu minutu jsem byl v absolutním tranzu, protože jsem nevěděl co mám sakra dělat.) se otevřely obrovské dveře, kterými do haly vlétla menší přepravná loď, sloužící jak pro přepravu zboží a materiálů, tak i lidí a jiných ras. No v tomto případě to byli, jak jsem ani ne za deset vteřin viděl, maskovaní lidé v brnění. Naprvní pohled jsem poznal, že to jsou vojáci Sithského Impéria. Pozdravili se s Mandaloriankou, něco chvíli mumlali a pak do haly vtrhli čtyři mistři Jediové. To teprve začala ta pořádná zábava...
     Jakmile vojáci mistry uviděly, začali střílet ze svých blasterů. Po chvíly ale zjistily, že dokud mají Jediští mistři své světelné meče a dokud umí ovládat Sílu, je boj marný a tak se začali stahovat zpět do lodi. Mandalorianka vytvořila mezi Jedii a vojáky ohnivou zeď, aby Jediům znemožnila dohnat vojáky, ještě než se nalodí. Jediům ale stačily jen dva skoky a byly u lodi, která právě vzlétávala. Všichni čtyři na loď skočili a pomocí světelných mečů se hravě dostali dovnitř. Pak jsem slyšel jen velký výbuch uvnitř lodi. Loď se zastavila a zanedlouho poté vyskočili dva Jediové. Za nimi vylétla i Mandalorianka a začala po nich střílet ze svého blasteru. Jeden z Jediů ale střely odrazil přímo do jejího jatckpacku a ona spadla přímo mezi Jedie. Jeden z nich jí vzal a odváděl jí do místnosti pro mistry a druhý skočil zpět do lodě. Téměř hned na to vyskočil opět ven a vynesl z lodě i další dva Jedie. Ti byli ale na první pohled mrtví a protože jsem z toho byl značně zděšený, vyběhl jsem ze svého úkrytu a ptal se mistra co se vlastně stalo a jestli mu z něčím můžu pomoct. Mistr mi vysvětlil, že sám neví o co jde, že jen s dalšími třemi mistry zalechl něco v hale a tak to šel zkontrolovat. Když mistři skočili do lodě, Mandalorianka prý odpálila nějákou bombu, čímž zabila dva z udatných mistrů a to, co zbylo z oddílu vojáků Sithského Impéria. Ujistil mě, že už se není o co strachovat a také odcházel do místnosti pro mistry.  Ještě než tam ale stačil dojít, do haly přistála další, stejná loď.
     "No jistě, z komunikátoru té Mandalorianky se přece ozývalo DVA oddíly. Tohle tedy musí být ten druhý..." pomyslel jsem si. Ještě než jsem stačil cokoliv říct nebo udělat, z lodě vystoupil oddíl vojáků a v čele oddílu ještě někdo. Ze začátku jsem si myslel, že je to třeba kapitán vojáků, ale pak jsm poznal, že má místo brnění dlouhý hábit a místo masky kapucu. Mistr po mé pravici na muže v čele promluvil, jako by se znali už dlouho: "Co tady chceš, Dranu?". "Přišel jsem se podívat, jak se vede tobě a tvým padawanům." odvětil Dranu přidrzlým hlasem. "A na to snad potřebuješ vojáky?" řekl mistr. "Má návštěva má ještě druhý důvod. Jakožto nové jmenovaný Sith mám za úkol zabít padawany v tomto chrámu. A pokud mi v tom budou stát, tak i mistry. Tebe ale, protože se už tak dlouho známe, ušeštřím a pouze tě zajmu." Hned na to rukou pokynul vojákům a ti po mistrovy i po mě začli střílet. Mistr bez problémů odrážel všechny výstřely, ale pak ho tačal Dranu pomocí Síly škrtit a mistr se nemohl bránit. Rychle jsem se rozběhl do místnosti pro mistry, abych mistry informoval o tom, co se děje v hale. Když jsem ale do místnosti doběh, všichni uvnitř byli mrtví. Tedy až na dva mistry, kteří ale ostatní zradili a přidaly se k Sithům. To oni dva zabili všechny ostatní mistry! Teď jsem byl v pasti. Přede mnou byli dva zrádci a za mnou jeden Sith s oddílem vojáků. Jistě by mě zabily, kdyby se nevzbudili další čtyři padawané a neodhodili pomocí Síly Dranua dál od dveří, abych z nich mohl vyběhnout. Pak jsem společně s těmi čtyřmi zneškodnil celý oddíl vojáků. Proti zrádcům a Sithovy jsme ale neměly sebemenší šanci a tak jsme rychle utekli do záchraného modulu, který byl naštěstí hned nalevo od přistávací rampy před chrámem. Ještě než nás zrádci a Sith stačili dohnat, nechali jsme se v modulu vystřelit kamsi do středu Corusantu. Naštěstí jsme nepřistály někam do davu lidí, ale na střechu jedné vyšší budovy. Z budovy jsme se dostaly dolů a rychle zapadli do jedné z mnohu Corusantských kantýn.
    Všem pěti nám bylo jasné, že nás bude chtít Dranu dostat a tak jsme se museli dostat co nejrychleji z Corusantu. Všichni z nás uměli řídit stíhačky a malé nákladní lodě a tak jsme ukradli nějáké ty peníze (Nic jiného než krádež nám bohužel nezbývalo. Byla to krádež pro dobro Jediů a tím pádem i pro dobro celé naší galaxie) a jednu malou nákladní loď si pronajali. Ještě tu noc jsme tedy narychlo opustili Corusant a vydali se na naši neočekávanou cestu.


Poznámka autora: Celý děj se odehrává v období Staré Republiky a spadá do Legend. Není niják potvrzeno, ale ani vyvráceno, že se děj opravdu stal. Jakákoliv shoda, nebo podoba jmen použitých v příběhu se jmený skutečnými je čistě náhodná.

[Povídka] Star Wars Poslední rytíř: Díl 6 Tváří v tvář pravdě

Chandrila, houštiny za Dacobovou chatou, 18 BBY 

  Stál jsem v temných houštinách, za mnou můj R2-D5 a před mým ARC-170 stál on. Nvěřil jsem svým vlastním smyslům, že to je on!

  „Jsem to já! Přjmi to.“

[Povídka] Star Wars Poslední rytíř: Díl 5 Soumrak

Chandrila, venkov, 18 BBY 

  Pořád jsem myslel na ten holocron, na ten pramen temnoty. Tohle nezvládnu. Proč já ho z toho archivu bral! Kdybych ho tam nechal, klony by ho zničily a všechno by bylo v pořádku. Ale nedokázal jsem se ho zbavit.
  Vrátil jsem se k tomu holocronu, pojednávající o vzniku jedijské filozofie, doufal jsem, že mě navede zpátky na správnou cestu. Nic, nic mi nepomohlo.

[Povídka] Star Wars Poslední rytíř: Díl 4 Temnota se blíží

Coruscant, Nejvyšší velitelství ISB, 18 BBY

  Aletre Ricmas, agent ISB kráčel chodbou Nejvyššího velitelství Imperiální rozvědky. Ředitel ISB si ho zavolal, Aletre si vůbec nemohl vzpomenout, jak se jmenuje. Nesnáší, když má někdo nazapamatovatelná jména.
  Předstoupil před ocelové dveře. Zasunul identifikační kartu do místa pro to určené a vstoupil dovnitř.

  „Vítám vás Ricmasi, jsem rád, že jste zde,“ pronesl poněkud monotóně ředitel. „Slyšel jsem, že jste velmi dobrý v chytání rozvracečů Impéria.“

  Aletre tohle nesnášel, někomu by se pochvaly líbily, ale on měl zkušenost s tím, že pochvaly akorát zdržují od misí.  

   „Můžeme přejít k věci pane?“

   „Ale jistě, předpokládali jsme, že po provedení rozkazu 66 v Chrámu Jediů, jsou všichni rytíři Jedi mrtvý, ale dva to přežili.“

   „Dva pane?“

   „Našim agentům se konečně podařilo jednoho z nich - Dacoba Trevolta vypátrat. Ukrývá se na venkově na planetě Chandrila, na váš osobní datapad vám nahraji, kde ho najdete a kódy ke vstupu do všech státních institucí, i k senátorce, kdyby jste to potřeboval.“

  „A co ten druhý pane?“

  „Ten druhý vám pomůže.“

  Do místnosti vstoupil lidský inkvizitor, měl černé brnění (pro inkvizitory typické) a u pasu se mu pohupoval jílec světelného meče s polokruhy po obou stranách (opět typické pro inkvizitory).

[Povídka] Star Wars Poslední rytíř: Díl 3 Chandrila

 Hyperprostor někde mezi Corusantem a Chandrilou, 19 BBY

   Letím hyperprostorem, konečně jsem si oddechl. Abych si udělal pohodlí, sundal jsem si brašnu a položil ji vedle sebe, pak jsem se podíval na displej se zprávami od astromecha.

   Ptal se co se děje, kdo jsem a tak podobně. Nevěděl jsem co říct, je to jen droid a droidí loajalita je jasně daná programem. Tak jsem mu řekl: „Proč bych ti měl věřit?“

[Povídka] Star Wars Poslední rytíř: 2. díl Zachránit si svůj vlastní život!

Coruscant, hotel Hvězdný Coruscant, 19 BBY

   Celý zdrcený jsem speedrem doletěl k hotelu, který jsem znal a byl co nejdál od Chrámu Jediů. Na parkovišti nikdo nebyl a já si zatím pomocí Síly dokázal vyléčit zranění na noze. Když jsem už byl v pohodě, šel jsem rovnou k recepci. Pronajal jsem si nějaký průměrný byt s připojením na HoloNet. Ještě mám dost kreditů, abych tu pár dní přežil.

   Okamžitě jsem jakmile jsem došel do bytu, tak jsem uložil brašnu do skříně a sedl jsem k HoloNetu a snažil se najít nějakou zprávu o útoku na Chrám Jediů. Nic. Vzdechl jsem, vypnul všechnu elektroniku co jsem měl v bytě a začal meditovat. 

[Povídka] Star Wars Poslední rytíř: Díl 1 Útěk

   Jsem Dacob Trevolt, rytíř Jedi a bývalý archivář Archivu Řádu Jedi při Chrámu Jediů. No o tom prvním se dá diskutovat...

Coruscant, Chrám Jediů, 19 BBY

   Kráčím chodbou Jedijského chrámu, mířím do archivu. Už delší dobou mě trápí předtuchy katastrofy. V archivu by snad mohl být nějaký holocron nebo datacron, který mi odpoví na mé otázky, které mi Síla vnuká.

[Povídka] Star Wars Na dvě strany: Díl 5: Starý začátek nového konce

   „Ehm, kde to jsem?“ Byl jsem zavřený v nějaké cele, se stolem k němuž jsem byl připoután. Pořád jsem měl na sobě stormtroperskou zbroj avšak helma chyběla. Snažil jsem si vzpomenout co se stalo. Jo už vím. Snažil jsem se utéct Thrawnovým vojákům.

   „Ach jo“, říkal jsem si sobě, „Fry je mrtvý, povstalci zpátky v cele a údaje znovu v rukou Impéria“. „Nic jsem nedokázal, mise ztroskotala a já...“

   Najednou se otevřeli dveře cely a v nich stál velkoadmirál Thrawn doprovázen dvěma Death troopery. 

Star Wars: Cesta na vrchol část 5.

  Vzbudil jsem se druhý den ráno. Opět přesně na čas. Zvedl jsem se. oblékl uniformu a šel na snídani. V jídelně už byla většina ze studentů. Sedl jsem si i s jídlem na volné místo a začal jsem jíst. Jedl jsem vždy na místě ze kterého jsem mohl pozorovat krásy vesmírných hlubin. A ani tam jsem se nezměnil. Vedle mě sedlo pár chlapců z dalších tříd. ,,Slyšeli jste to taky?",,Jo je údajně ta nejtvrdší a nejlepší ze třídy." Odchytil jsem něco z jejich rozhovoru. ,,.a.a.prý je to dcera admirála." ,,Kecy!"

Star Wars: Cesta na vrchol část 4.

Hlavní povstalecká základna den po bitvě o Endor

Loď zastavila na oběžné dráze. "Jsme na místě admirále." Řekl důstojník . "Dobře. sestupte na přistávací plochu." Nařídil Ackbar a celá loď se snesla na zem. Když jsme přistáli tak jsem ucítil tvrdý náraz. "Konečně jsme přistáli. Kdo je u všech sithů učil přistávat!" Zanadával jsem si pro sebe potichu. "Jdeme admirále." Řekl admirál a vyvedl mě ven z lodi. Tam si mě převzala před lodí už plně ozbrojená stráž. "Pojďte s námi kapitáne. Velitelka čeká." Řekl jejich velící důstojník a dovedl mě dovnitř do velkého podzemního bunkru. Až jsem se divil jak málo lodí měli v hangáru. "To jste nás porazily pouze s takovým málem?" "Ne, ostatní padli nebo ještě bojují." Jeho odpovědi jsem se jen lehce pousmál. "Něco je tu k smíchu?" Zeptal se důstojník a otočil se na mě. V očích mu žhnuli

Star Wars: Cesta na vrchol část 3.

Po asi 10 minutách tam dorazil můj pobočník. "Vše je hotovo. Posádka je odzbrojená a už se postupně evakuuje." "Děkuji komandére." Řeknu a zvednu se ze židle. "Půjdu uvítat naše hosty. Kapitán by měl jít všem příkladem." "Ano. Půjdu s vámi." "Ne!" Rozkážu a vyjdu ven z kajuty. Pobočník mě však dál následoval. "Jak jste říkal, jdu ve vašich stopách." Otočil jsem se na něj a položil mu ruku na rameno. "Jak chcete. Ukážeme jim co to znamená imperiální čest." Pobočník jen přikývl a šel se mnou zpět na můstek. Sedl jsem si do křesla a pozoroval lodě rebelů jak odchytávají moduly mé posádky která létala volně mezi troskami. Pak k naší lodi přiletěla jiná menší loď a zakotvila v hangáru. "Jsou tady." Řekl jsem, zvedl se ze židle a zamířil je uvítat.

Star Wars: Cesta na Vrchol část 2.

Další den ráno.

Vzbudil mě předem nastavený budík. Zvedl jsem se a zívl. Bylo přesně 8:00 Corusantského času. Oblékl jsem se, vyšel z pokoje a šel na hodinu. "Hah. tak co to dneska bude?" Zeptal jsem se sám sebe když jsem přišel do učební místnosti.
studenti si ani nestačili najít svá místa když se na hodinách objevilo 8:15 a ze dveří vyšel vrchní instruktor. Všichni si stoupli a byli v pozoru. Nikdo se ani neopovážil hýknout. "Studenti, sednout.!" Řekl přísným hlasem a všichni jsme se posadily. "Dnes mi bylo z důvodu nadcházejících zkoušek nařízeno udělat takový malý test." Řekl a zákeřně se podíval přímo na mě. Jeho tvář byla kamenná a však z jeho očí bylo znát že se škodolibě směje. Snažil jsem se jeho pohled přehlížet a dopisoval jsem si poznámky a nové typy strategií co mě napadly. Pak V. Instruktor pokračoval: "V dnešním testu se rozdělíme na dvě skupiny. Ta jedna která vyhraje, bude mít zajištěno že se o jejich schopnostech dozví vrchní velení. A však ta která prohraje bude zahanbena, a zesměšněna jako ta nejhorší a samozřejmě se o tom též dozví vrchní velení." Řekl přísně a taktně. 

Cesta Jediho 2 část: První velká bitva

Jednoho dne mi přidělili jako mistra Ki-Adi-Mundiho. Odtoho dne  jsme se s Anakinem skoro neviděli. První mise s mým novým mistrem byla na planetě Christophsis. Byla obklopena armádou droidů. Byli tam s náma ještě  mistr Windu a Kit Fisto ze svým učedníkem. Pomáhali nám i obyvatelé a armáda planety. Ničily jsme droidy po tisících. Nakonec se tam ukázal i Hrabě Dooku a já a můj mistr jsme se sním museli utkat. Používal formu boje Makashi proti kterému jsem

 byl připraven protože jsem si vymyslel vlastní formu boje jménem Sarsa. Dooku vytasil svůj světelný meč ze zvláštním držadlem. Docela jsem se ho bál. Hned se proti mému mistrovi rozeběhnul a použil několik rázných útoků. Bylo vidět že si mě skoro nevšímá. Pak Ki-Adi-Mundiho odhodil a následně na něj použil blesky. Začal souboj se mnou. Dooku byl překvapen jak se jeho útokům bránil, když jsem útočil tak zase mými rychlými pohyby. Pak skončila všechna sranda Dooku mě odhodil pomocí blesků. Pak přiběhl mistr Jediové. Nakonec Dooku byl nucen utéct na Geonosis. Přiletěli jsme na křižník. Pak jsme si pustitly zprávu na které bylo řečeno  že jsme museli letět na Geonosis pomoc ostatním jedium. Když jsme přiletěli museli jsme splynout z okolím. Pak začala bitva v aréně. Potom přiletěl mistr Yoda z Klony. Všude lítaly střely, všude samé vojska prostě to nepřehledné. Obi-Wan a Anakin pronásledovali Hraběte Dooku. Já a můj mistr s ostatními jidii jsme se přesunuli na další část planety kde jsme zničily další tisíce droidů. Poté  jsme letěli za Anakinem a Obi-Wanem. Když jsme dorazily byl na místě mistr Yoda a zraněný Obi-Wan s Anakinem. Dooku tam už nebyl. Poté jsme letěli na Coruscant. Všem bylo jasné že začali Klonové Války.   

Cesta Jediho: Začátek

Zdravím jmenuji se Adass Akbu a jsem jedi a tohle je můj příběh. Narodil jsem se na Alderaanu, rodiče byli obchodníci. Jednou když jsme byli ve nějakém městě, prohlížel si mě nějaký divný pán. Měl nějaký zvláštní oblek nikdy jsem ho neviděl. Když si toho rodiče všimli hned jsme šli do motelu kde jsme přespávali. Když jsem se zítra probudil byl jsem na Coruscantu a nic jsem si nepamatoval. Ten pán co se na mě tehdy díval mi všechno vysvětlil. Prý že je jedi a řekl mi že mám v buňkách velkou hladinu midichlorianů a že mě vycvičí na jediho. Zjistil jsem že se jmenuje Ki-Adi-Mundi. Nejdřív jsem trénoval s mistrem Yodou jako každý kluk. Zpočátku to bylo těžké ale potom to bylo lehčí. Později jsem se skamarádil s klukem který se jmenoval Anakin Skywalker.

(povídka)Konečná hodina (2.Kapitola)

Celou dobu okolo mne chodili nějaké postavy a řešili spolu něco. Najednou mě vzali dvě z tich postav můj světelný meč stále ležel někde tam. Znovu jsem potom padnul do bezvědomý.  

"Vstávej už tu spíš minimálně dva týdny, máš štěstí že si ten pád přežil hodně lidí před tebou to nezvládlo." Hovořil ke mne nějaký Twi'lek." Kde to jsem jediné co jsi pamatuji je jak mne shazují? Jsi mezi těmi kteří ten útok přežili moc nás není ale aspoň někdo. Popravdě už plánujeme atentát na vůdce těchto útoků přidáš se potřebujeme každého schopného vojáka?" Nebylo moc těžké rozhodnout se on mě málem zabil ale bude to velmi těžké a budeme muset zabít i ostatní výše postavené a budu muset krýt to že jsem kdy byl sith." Tak co jdeš do toho? Ano."

(povídka)Konečná hodina (1.Kapitola)

Jmenuji se Yedishuk a jsem Zabrak a sith.

Dnes vám povím můj nejhorší zážitek při kterém jsem málem

 přišel o život a dozvěděl jsem se hrůznou pravdu o Impériu.

Byl jsem na tý lodi jako jediný sith, naše loď to měla lehký celkově na orbitě neprobýhali žádné velké boje všichni oslavovali jediný já sem se divil že ten souboj byl příliš lehký."Juchů, jééj, jóóóó Coruscant je náš můžeme slavit. 
Najednou velkoadmirál promluvil "za to to dostanete všichni povýšení."Ale to co se stalo nikdo doopravdy nečekal."

 

Lovci Odměn: Atentát

21 BBY. Klonové Války jsou v plném proudu. Na Corusantu se právě pořádá důležitá schůzka představitelů Republiky. Třicet klonovách vojáků a jejich generál, Jedi, hlídají tuto schůzi. Jsou přímo v místnosti, kde se celá schůze odehrává. "Vše zatím probíhá bez problémů." Hlásí Jedi další jednotce vojáků, která šeká pro připad nouze za dveřmi. Pak ale, bez povšimnutí kohokoliv, přistane o dvě budovy dál loď. Runway je samozřejmě hlídaná klony, ale jakmile začnou pilotovy vysvětlovat, že nemá povolení na tuto runway přistát, jsou všichni do pár sekund mrtví. Soudě podle obleku toho cizince je to Mandalorian.