Star Wars: Cesta na vrchol část 5.

  Vzbudil jsem se druhý den ráno. Opět přesně na čas. Zvedl jsem se. oblékl uniformu a šel na snídani. V jídelně už byla většina ze studentů. Sedl jsem si i s jídlem na volné místo a začal jsem jíst. Jedl jsem vždy na místě ze kterého jsem mohl pozorovat krásy vesmírných hlubin. A ani tam jsem se nezměnil. Vedle mě sedlo pár chlapců z dalších tříd. ,,Slyšeli jste to taky?",,Jo je údajně ta nejtvrdší a nejlepší ze třídy." Odchytil jsem něco z jejich rozhovoru. ,,.a.a.prý je to dcera admirála." ,,Kecy!"

Star Wars: Cesta na vrchol část 4.

Hlavní povstalecká základna den po bitvě o Endor

Loď zastavila na oběžné dráze. "Jsme na místě admirále." Řekl důstojník . "Dobře. sestupte na přistávací plochu." Nařídil Ackbar a celá loď se snesla na zem. Když jsme přistáli tak jsem ucítil tvrdý náraz. "Konečně jsme přistáli. Kdo je u všech sithů učil přistávat!" Zanadával jsem si pro sebe potichu. "Jdeme admirále." Řekl admirál a vyvedl mě ven z lodi. Tam si mě převzala před lodí už plně ozbrojená stráž. "Pojďte s námi kapitáne. Velitelka čeká." Řekl jejich velící důstojník a dovedl mě dovnitř do velkého podzemního bunkru. Až jsem se divil jak málo lodí měli v hangáru. "To jste nás porazily pouze s takovým málem?" "Ne, ostatní padli nebo ještě bojují." Jeho odpovědi jsem se jen lehce pousmál. "Něco je tu k smíchu?" Zeptal se důstojník a otočil se na mě. V očích mu žhnuli

Star Wars: Cesta na vrchol část 3.

Po asi 10 minutách tam dorazil můj pobočník. "Vše je hotovo. Posádka je odzbrojená a už se postupně evakuuje." "Děkuji komandére." Řeknu a zvednu se ze židle. "Půjdu uvítat naše hosty. Kapitán by měl jít všem příkladem." "Ano. Půjdu s vámi." "Ne!" Rozkážu a vyjdu ven z kajuty. Pobočník mě však dál následoval. "Jak jste říkal, jdu ve vašich stopách." Otočil jsem se na něj a položil mu ruku na rameno. "Jak chcete. Ukážeme jim co to znamená imperiální čest." Pobočník jen přikývl a šel se mnou zpět na můstek. Sedl jsem si do křesla a pozoroval lodě rebelů jak odchytávají moduly mé posádky která létala volně mezi troskami. Pak k naší lodi přiletěla jiná menší loď a zakotvila v hangáru. "Jsou tady." Řekl jsem, zvedl se ze židle a zamířil je uvítat.

Star Wars: Cesta na Vrchol část 2.

Další den ráno.

Vzbudil mě předem nastavený budík. Zvedl jsem se a zívl. Bylo přesně 8:00 Corusantského času. Oblékl jsem se, vyšel z pokoje a šel na hodinu. "Hah. tak co to dneska bude?" Zeptal jsem se sám sebe když jsem přišel do učební místnosti.
studenti si ani nestačili najít svá místa když se na hodinách objevilo 8:15 a ze dveří vyšel vrchní instruktor. Všichni si stoupli a byli v pozoru. Nikdo se ani neopovážil hýknout. "Studenti, sednout.!" Řekl přísným hlasem a všichni jsme se posadily. "Dnes mi bylo z důvodu nadcházejících zkoušek nařízeno udělat takový malý test." Řekl a zákeřně se podíval přímo na mě. Jeho tvář byla kamenná a však z jeho očí bylo znát že se škodolibě směje. Snažil jsem se jeho pohled přehlížet a dopisoval jsem si poznámky a nové typy strategií co mě napadly. Pak V. Instruktor pokračoval: "V dnešním testu se rozdělíme na dvě skupiny. Ta jedna která vyhraje, bude mít zajištěno že se o jejich schopnostech dozví vrchní velení. A však ta která prohraje bude zahanbena, a zesměšněna jako ta nejhorší a samozřejmě se o tom též dozví vrchní velení." Řekl přísně a taktně. 

Star Wars: Cesta na vrchol část 1.

Poslední chvíle bitvy o Endor 
Kapitáne štíty na pravoboku jsou na 25% a už moc dlouho nevydrží." Křikl na mě poručík od jedné z konzolí a po jeho obličeji tekl proud potu. "Další nepřátelské bombardéry nalítají z levoboku co máme dělat!" "Zbývá nám už jenom jedna turbo-laserová věž schopná boje jinak jsou všechny těžce poškozené!" Křičeli všichni jeden přes druhého až nešlo slyšet vlastního slova. "Ticho!" Křikl jsem a na můstku již bylo takové ticho že by jste uslyšeli i nádech. S vyschlými ústy jsem se podíval na důstojníka od komunikační a řekl: "Máte hlášení o posilách?" "Ne pane." "A co hlášení ostatních lodí?" "Ruší nás pane, jediné signály jsou od našich stíhaček a výzva k tomu abychom se vzdali." "Spojte mě s velitelem Rebelské flotily." "Pane?" Zeptal se důstojník nejistě. "Ale tímhle zrádíme Impérium, pane to nesmíte!" Okřikl mě můj pobočník. "Není tu žádná možnost vyhrát. Naše stíhačky jsou ničeny jedna po druhé a naše baterie jsou skoro fuč. A vrazit do nepřátelské lodi a tím ukončit jejich a náš život by bylo zbytečné." "Velitel Rebelsé flotily přijímá náš signál přijímá." Vytrhl mě z mého uvažování hlas z komunikačního. "Pane?." Řekl můj pobočník a byl celý nervní z toho co se stane. "Pošlete správu o tom že se vzdáváme a osud naší lodi vkládám do rukou velitele Rebelské flotily. A však s podmínkou že dostaneme neozbrojenou loď pro přesun na Imperiální základnu. Pokud však odmítne tak narazím s celou lodí do té jeho." Nastalo půl minutové ticho které přerušil a vysílač.