O tom, jak Tom k Obláčkovi přišel

Bylo nebylo, kdysi dávno v jedné předaleké galaxii žil byl Tom. Nebyl to jen tak obyčejný člověk, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ve svém životě si prošel mnohým.

Byl veteránem války s Impériem, Prvním řádem i dalšími pohrobky kdysi velké a mocné říše. Během těchto konfliktů si samozřejmě udělal mnoho nepřátel a v nejedné kantýně byla na jeho hlavu vypsána odměna.

Válka ale skončila a Tom se rozhodl, že chce dělat lidem radost, že chce vytvořit místo, kde bude každému jedno, odkud je, nebo za kterou stranu kdy bojoval. Společně s několika přáteli se tedy rozhodl otevřít si kantýnu. Těch byla ale galaxie plná. Chtělo to něco zvláštního, speciálního, něco, o čem budou lidé mluvit, co je bude bavit a kam se budou rádi vracet.

“Mám přesně to, co potřebuješ,” prohlásil Sangeo, dopil svůj drink a vyrazil ke dveřím.

“Hej! Kam letíš?” zavolal za ním Tom. Zakroutil hlavou, dopil své Corellianské pivo, hodil po barmanovi kreditový chip a vyrazil za Sangeem. Ten už na Toma čekal v přistaveném speederu, nestihl ani dosednout a už uháněli k hranici města a dále do pouště.

Se Sangeem nebyla cestou vůbec řeč. Pořád opakoval, že to bude bomba, že to galaxie ještě neviděla a podobně. Tom už po tisícé otázce, kam mají namířeno, vzdal veškeré snahy o navázání smysluplného rozhovoru, když vtom speeder s cuknutím zastavil.

“A jsme tady!” prohlásil Sangeo vítězoslavně.

“Cože?! Starý pohřebiště? Tady chceš otevřít kantýnu? Vždyť tu nic není, do města daleko a je to tu dost děsivý,” řekl Tom poněkud podrážděně.

“Říkal si, že máš rád Hammerheady, ne?” zeptal se Sangeo.

“No, jako malýho mě bral táta do muzea vysloužilý vojenský techniky Starý Republiky a tohle byla první velká válečná loď, co jsem kdy viděl,” odpověděl Tom.

“Tak čum na tohle,” řekl Sangeo a rozsvítil dálkové reflektory na speederu.

“K Sithu! To… To… Co to?” blekotal šokovaný Tom. Světla totiž ozařovala přední část starorepublikové válečné lodi.

“To, kamaráde, to je naše nová kantýna,”  řekl Sangeo s takovým úsměvem od ucha k uchu, že ho za ním nebylo ani vidět.

Dali se tedy do práce a začali na lodi společně pracovat. Z armádních archivů zjistili, že se jedná o loď, která pamatuje ještě Mandalorianské války, ale ze služby byla vyřazena teprve nedávno. Během Klonových válek a v dobách Impéria fungovala jako muzeum a zároveň náborové středisko. Po jeho pádu pro něj ale Nová Republika už nenašla uplatnění, a tak byla vyřazena a ponechána na pospas místním zlodějíčkům. 

V archivu také našli původní název lodi. Ten zněl Smoothride, prý to mělo být přání, aby se lodi vše zlé vyhýbalo.

Opravit takovou loď, to ale není jen tak. Zavolali si tedy posily. Ty neváhaly ani vteřinu a přišly pomoci s tímto monstrózním projektem. Rubls a Tom Antilles (vím, co si říkáte, ale je to jen shoda jmen) byli z projektu také nadšeni a okamžitě se pustili do práce. Později se do týmu přidala i milovnice adrenalinu a nejšílenější řidička speederových motorek v galaxii, Jussae. Nezapomněla to samozřejmě okomentovat tím, že ji měli chlapci zavolat mnooooohem dříve, protože očividně neví, co dělají.

Velmi záhy byla Smoothride schopna letu. Nebyla to úplně hladká jízda, ale konečně byli ve vesmíru a mohli začít plánovat věci okolo organizace. Sangeo byl jednohlasně zvolen za kapitána, Rubls se stal Prvním důstojníkem. A jelikož to Antilles uměl tak moc s lidma, stal se zakládajícím členem ochranky, kde ho doplnila jazyková expertka Jussae. A náš Tom se ujal práce za barem.

Uběhlo pár týdnů a Tom dostal od jednoho ze svých kontaktů z podsvětí zprávu, že se podařilo konečně vypátrat bednu Palpatinových slz. To bylo tak silné pití, že ho Nová Republika překlasifikovala z nápoje na biologickou zbraň. To musel Tom prostě ve svém baru mít. Vydal se tedy na Nar Shadaa.

Toma to ani v nejmenším nepřekvapilo. Na černém trhu na Nar Shadaa jste totiž mohli sehnat opravdu všechno. Kolikrát poslouchal šílené historky - ať už od Katarna nebo Horna.

Tom se se svým kontaktem měl setkal v jednom z barů v nejspodnějších částech této megapole. Zanedlouho dorazil i prodejce. Obrovský Trandoshan, který za sebou táhl na vodítku přivázané jakési kňučící stvoření, které dostalo občas výchovnou ránu elektrickým bičem.

Výměna proběhla bez problémů. Tom dostal od překupníka pálenku a druhým směrem putovala horentní částka kreditů. Tom ale stále nemohl vyhnat z hlavy obraz utrápeného tvorečka v Trandoshanových rukách.

Vrátil se do baru a zeptal se, za kolik může to zvíře koupit. Odpovědí mu byl hurónský smích. Prý když ho prodá, co pak bude večeřet. Tom navrhl kompromis, že ho vezme na nudle na rohu a že zaplatí. Přišlo další kolo smíchu, tentokrát doprovázené vytažením blasteru.

“Vypadni, než přijdešššš k úhoně,” zasyčel Trandoshan a zamířil na Toma.

“Víš, to bych moc rád, ale prostě nemůžu překousnout, když si větší dovoluje na menšího… Prostě nemoc z povolání,” odpověděl Tom a pomalu začal sklouzávat rukou ke svému pouzdru s blasterem.

“Ale, ale, ale, ruccce hezzzzky tak, ať na ně vidím!” znovu zasyčel Trandoshan.

“Jasně, hlavně klid, o nic nejde, v klidu se teď otočím a odejdu,” řekl Tom a začal se otáčet.

Když byl v půlce otočky, prudce tasil blaster a Trandoshana zasáhl do ruky, ve které držel zbraň. Šokovaný ještěr zasyčel bolestí, ale než se stačil vzpamatovat, byl Tom i s jeho večeří pryč.

Když Tom dorazil na loď i s nákladem a novým členem posádky, všichni byli zvědaví, co se na Nar Shadaa stalo. Tom jim tedy o všem povyprávěl, zatímco se malý pišišvor začal rozkoukávat a zkoumat okolí. Když dovyprávěl, přišla na přetřes vcelku logická otázka. Co je ta příšerka, co zrovna ožižlává Rublsovu botu, zač.

S odpovědí přišel Emtrey, starý vysloužilý droid, který kdysi sloužil Eskadře Rogue.

“Rancor, přesněji jeho mládě,” řekl a odešel se dále věnovat svým tabulkám a zásobovacím trasám.

Posádka byla poněkud v šoku, i Rubls se začal poněkud více obávat o osud svých bot. Rozhodnutí to nebylo jednoduché, ale nakonec se posádka domluvila, že ho odvezou do záchranné stanice na Felucii, kde už budou vědět, jak se o něj postarat.

Jak řekli, tak udělali. Cestou na Felucii pomáhali všichni členové posádky Tomovi namíchat místní specialitu, energetický nápoj zvaný Recyklát. V podstatě se nejednalo o nic než mix recyklované moči, trochy raketového paliva, tuny cukru a asi jedné hvězdy smrti kofeinu. Taková látka se musí připravovat za nejvyšších bezpečnostních podmínek v kotlících z Beskaru.

Šrumec okolo přípravy nápoje tvorečka samozřejmě zaujal, rozhodl se tedy prozkoumat, co se to vlastně děje. Nejprve vyskočil na bednu od Corellianské brandy, z té se vyškrábal na barovou stoličku, odkud už to byl jen krůček na bar samotný. Posádka zaujatá správným poměrem ingrediencí nezpozorovala mládě Rancora až do chvíle, kdy už bylo pozdě.

Nešťastný prcek uklouzl po rozlité vodě a zahučel do kotlíku s již připraveným Recyklátem. Samozřejmě se lekl a začal vyvádět. Mlátil sebou, snažil se plavat, samozřejmě se i napil. Tom a spol. se mu snažili pomoci, ale bylo to zbytečné. Adrenalin společně s cukrem a enormním množstvím kofeinu udělaly z malého Rancora nezastavitelnou střelu.

Nedal se chytit, zastavit, zkrátka nic. Byl všude, ale zároveň nikde. Zkusili ho zavřít v jedné z kajut, že se třeba unaví a usne. I to bylo marné. Malý Rancor nenávratně zničil jednu kajutu a dveře posádka už nikdy nenašla, což je na vesmírné lodi poněkud zvláštní.

Když Smoothride konečně dorazila na Felucii, byla posádka z nejrychlejšího Rancora v galaxii doslova vyřízená. Nakonec se jim ho ale podařilo lapit a odnést do stanice.

Když už se s malým tvorečkem všichni se slzami v očích loučili a chudák malý uzlíček netušil, co se kolem něj děje, přišel veterinář a oznámil našim hrdinům, že si malého Rancora nemohou vzít. Prý pochází z černého trhu a tím pádem nemá perspektivu pro další chov.

Zmatená posádka nevěděla, co dělat, zeptali se tedy doktora, za jak dlouho vyroste a stane se nebezpečným. Zvěrolékař odpověděl, že Rancoři jsou nebezpeční od svého narození, plus co se růstu týká, tak mu prý nějaká chemikálie pozměnila fungování hormonů, takže zůstane takový, jaký je teď.

Posádka nadšená ze skvělých zpráv a poněkud zneklidněná faktem, co dokáže Recyklát, odvezla mládě Rancora, nejnovějšího člena posádky a maskota baru zároveň, zpátky na loď. Ve známém prostředí okamžitě vypálil, až se za ním rozvířil obláček prachu.

“Jak mu budeme říkat?”

“Co třeba Obláček?”

(Korektura: Jussae Taah)